Láskolam

Večer, když lehnu před spaním

do nebeských duchen

proletí pár myšlenek

jen tak letmo vzduchem.

Rozporuplná osoba

ve mně večer dřímá,

problémům se staviti

vždy naprosto zpříma -

nebo je obcházet oklikou,

nedělat si hlavu,

ono se to nějak vyřeší

nepřinese slávu.

Věčné úvahy před spaním

nad milostí bytí,

to jsou ty plané obavy,

jak lásku chvíli míti.

Lásko, jsi rudá malina,

co se skrývá v roští,

proč si mě ona nevšímá,

žilou mi tak pouští.

Úsměvy věnuje záletné,

 na každého se směje,

mě jen letmo zahlédne,

- dusí – plamen naděje.

Protkaná mysl zoufalstvím,

sklíčený pocit v duši

nedoufám, prosím, čekám, sním,

netuším, co se sluší.

Spánek dlouho nevkročí

s posměchem stíny leží

těžko vyhodit z hlavy hlas

tak umrlý ač svěží.

Jednou se dostaví útěcha

vyhasne rána v srdci

zatím ležím bez echa

usnout musím přeci!

---