Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seStrach
13. 05. 2009
0
3
566
Autor
Adrabus
Ten pocit, který vás dusí. Myslíte si, že čas letí jako světlo světa, nevíte, co bude za vteřinu a bojíte se na to pomyslet. Protože těch možností, co se stane, jsou miliony a ani jediná není ta, kterou byste chtěli zažít.
Jen co vám tohle proběhne hlavou, už se stane něco z těch představ a vy se jen dál modlíte, aby už nic nenásledovalo a když, tak ať to uteče, ať už je to pryč...ať už jste sama.
Sama...je jedno v jakém stavu. Ponížená, schoulená do klubíčka, pošramocená, citíte každou část vašeho těla, možná ani nevíte, kde jste...ale vám je tohle jedno. Chcete jen pryč. Co nejrychleji odsud pryč. Je vám jedno,
jestli vás někdo v tomhle stavu uvidí. Chcete jen domů. Tam, kde hřeje domácí láska, něha, teplo...kde se cítíte bezpečně.
Teprve až tam, v bezpečí i čistotě, dáte konečně těm citům, pocitům a právě prožitému strachu volný spád. Necháte se jím pohltit, protože se ho chcete zbavit. Je jedno jakým způsobem se to stane. Jestli propláčete a posmrkáte všechny kapesníky, jestli necháte na sebe téct proud vody, protože se chcete zbavit toho pocitu bezmoci, nebo jen tak ležíte, sedíte a koukáte do zdi, přemýšlíte proč zrovna vy?! Proč vy??!!
Jenže pak vám to nedá, chcete spravedlnost toho ponížení, kterého se jen tak nezbavíte. Ale kvůli té spravedlnosti zažijete vše znovu. A vy to kvůli té spravedlnosti podstoupíte, i přesto že vás to bolí, trápí, stydíte se. V tom momentu si myslíte, že už to máte za sebou. Cítíte se lépe, už víte, co je život a jak je někdy těžké přežít v tomhle světě hyen.
Ale pak se to vrací. Samo. Ono se to opovažuje vrátit. A vy se trápíte, nevíte, co dělat. Vždyť už se nic takového nestane. Nikdy. Ale vrací se to. Proč???
Protože je tu strach. Ano, ten hnusný, odporný, bolavý a ješitný strach. To on vás ovládá a i kdybyste řvali, ječeli, křičeli, kňučeli, štkali a prosili, ať jde o dům dál, on vás neopustí. Protože už je vaší součástí. Jakmile se objeví chvilka, situace, která připomíná prožitek...objeví se i on. Je na sebe hrdý a má velkou sílu. Pak děláte věci,
které byste ani nedělali. Nechcete je dělat, ale musíte. Máte totiž strach...