Písmák Myšlenka ve tmě
(Dvěře se otvírají a vstupuje cizinec v kápi)
Syn: Jsem sám v temném domě a kdo jste vy cizinče snad jdete si pro mě?
Já přece dýchám,což není to dost? Ruku ke mně natáhnul,byla samá kost.
Jste zraněn snad, tak mluvte přece,byl mokrý a tichý,pak táhl mě k řece.
O co jde v tomto zvráceném aktu? Tak mluvte přeci a mějte trochu taktu.
Cizinec: Tak dobrá tedy vysvětlení, já držím tě za ruku a úniku není.
Syn: To krátka věta na celý děj,Já tasím meč a ty umřit si přej!
Tak nenuť mě k tomu a kam mě to vlečeš?
Cizinec: Neboj se příteli,ty neutečeš.
Syn: Já bodnu tě do hrudi, čepel má u srdce tě zastudí,
když pustíš mě uvidíš sám,kolik síly v sobě mám.
Cizinec: Nepustím,neboj se, já stáhnu tě s sebou,
sílu máš na odpor,však bůh není s tebou.
Syn: A jméno tvé cizinče? Jak nazývat tě mám?
nepokleknu zbabělci a nikdy se nevzdám!
Cizinec: dávno jsi bojoval ale dřív si to vzdal,
svůj život jsi promarnil a jiným jej vzal.
Syn: Já čestný a odvážný bojovník jsem, (naštvaný cizinec,skáče mu do řeči)
Cizinec: Vše co víš chyba je ,jde jenom o sen.
Projdeš si očistcem za hříchy,které spáchal jsi.
Poznáš trápení veliké,za myšlenky jenž míval jsi.
Syn: Myslet není zločín,tak za co krutý trest,
trochu víc jasnosti by si do toho měl vnést.
Cizinec: Já nemusím nic jen umřit nutno bude,
Smrt navštíví každou duši,každou a to všude.
(Cizinec stáhl Syna do bažiny až po krk nešel vidět)
Syn: Já miloval jsem tento život a jiný nikdy nebyl pro mne,
Topím se v bažině, a přitom jenom seděl jsem v domě.
(Cizinec si sundal kápi)
Otec: Tvá role zde končí a stejně tak život tvůj,
Němej strach ze smrti a vrať se mi, synu můj!