Dlouhá Doba

Dlouhá doba

nějak mě to napadlo při jednom večeru..možná spíš už ránu...

Když slunce otvírá po ránu oči,
když všichni už ví, jak dopředu to končí.
Když každý jde cestou svou na opačný směr,
když vztah plný lhání a věčných nevěr.
Když nenajdete přes den, co ztratili jste v noci,
když nikdo už neví, jak víc vám pomoci,
Když myslíte jen na to, jak ohřát si tělo.
Tak víte už jistě, že skončit by to mělo.

Snažíte se zapomenout, jak krásně se vám žilo,
snažíte se nemyslet, jak možná by to bylo.
Snažíte se překousnout, co na srdci vás tíží,
snažíte se uvědomít, že konec se vám bliží.
Snažíte se vyhýbat těm situacím strachu,
snažíte se ztratit v šedi usedlého prachu.
Snažíte se přežít den s usměvavou tváří,
I přesto,že víte že jste jediný, kdo panikaří.

Nejde mi usnout a myslím na to stále,
nejde prostě nemyslet, že královna ztrácí krále.
Nejde jen tak přejit, co před očima se děje,
nejde jen tak nepředstavit si jak osud se mi směje.
Nejde sakra říct si s klidem, no fajn tak budu sám,
nejde jen tak nechtít něco, na co právo mám.
Nejde prostě vykašlat se na vše a jít dál,
Nikdy neodpustím světu, za to všechno co mi vzal.

Musím vykřičet do světa, co všechno se mi děje,
musím doufat v to, že led zpovědi mě zahřeje.
Musím prostě zapomenout a svojí cestou jít,
musím přípomínat si důvod, proč chci vlastně žít.
Musím uživat dní,které osud mi teď přínaší,
musím zařvat na ty, kteří život svůj tak nesnáší.
Musím prostě musím žít životem si dál,
Za pár let se otočím,a vzpomenu jak jsem se smál.