Riderick Cooper

Pomoc okradli mě pomoc , chyťte je než utečou!Právě tyhle slova mě probudili z odpoledního spánku. Rychle jsem vyběhl ven a viděl dva chlápky prchající z města. V tom do mě narazil Brick a prosil mě,abych ty dva chytil. Než jsem osedlal svého koně byly už pryč a bylo mi jasné že už je nedostihnu. A proto jsem se vydal na místo činu. Nejprve jsem se zeptal Bricka co se vlastně stalo?,,Po obědě jsem si na chvíli zdřímnul a pak už jsem jen slyšel utíkat ty lupiče"Odpověděl. Místo činu bylo perfektně uklizeno. Bandité nezanechali ani jednu sebemenší stopu ,která by vedla k jejich dopadení. Zavolal jsem svého posla,který měl odnést vzkaz. Vzkaz byl určen pro Ridericka Coopra. Celý západ ho znal. Mluvilo se o něm jako by to byl největší hrdina. Taky že byl. Chytil každého banditů který mu přišel do cesty. Vypátral dokonce i největšího padoucha všech dob Dona Miguela,který si nechal přezdívat prchající bandita. Stmívalo se a proto jsem zavolal pár chlapů před banku a řekl jim,aby jí hlídali. To co se stalo dnes odpoledne se nesmí opakovat. Lupiči ukradli dokumenty které vymezují pole bohatých kovbojů. Chlapi Hlídali banku vskutku výborně. Neměl jsem žádné obavy,že by byla banka znovu vykradena. Vydal jsem se na stanici. Už jsem skoro usnul,když v tom se rozrazili dveře. Ohromně jsem se lekl. Popadl jsem zbraň a nabil jí. Z tmy se vynořil posel. Přinesl mi cigarety,které jsem si u něho objednal a předal mi dopis od Coopra. Stálo v něm:,,Zdravím tě Scotte!Moc rád bych přijel,ale jsem momentálně pracovně vytížen. Zrovna dnes jsem řešil 3 těžké případy. Jeden už mám vyřešen a na zbylé dva se podívám dnes večer. Tvůj posel mě obeznámil se situací. Přiznávám že je to velmi zapeklitý případ,ale slibuji,že ho společně vyřešíme. Navíc mi nedávno onemocněla matka. Nemůžu jí tady nechat a odjet tak daleko. Pochop mě!Hned jak budu moct Přijedu a případ vyřešíme. S pozdravem Riderick Cooper".V tu chvíli jsem lapal po dechu a nemohl uvěřit tomu,že slavný Cooper přijal mou nabídku. Z krabičky jsem vytáhl tři cigarety a dal je poslovi za dobře odvedenou práci. Hned ráno jsem dal uklidit město a opravit pár starých budov. Pak už jsem jenom vyčkával Cooprova příjezdu. Uběhl týden,už jsem ani nedoufal že by Riderick ještě někdy přijel. Když v tom jsem uslyšel dupot koně. Z počátku jsem věděl že je to on,proslulý Riderick Cooper. Jel jako na zavolanou. Případ se ještě ani nepohnul. Nemám tak vyspělou techniku jako Cooper. Coopra sponzorovali statisíce příznivců kriminalistiky. Jeho případy znali i lidé z daleké Evropy. Sesedl z koně a hrdě mi potřásl rukou. Nebyl jsem schopen vyslovit ani jednu pořádnou větu, Snad jenom ,,Vítejte v Dodgetownu".Zavedl jsem Coopra do salonu a řekl mu pořádně co se vlastně stalo. Riderick si pořád mnul svůj dvaceticentimetrový knír. Když konečně servírka přinesla skleničky s whiskey vypil jsem jí naráz abych schladil rozpálené hrdlo. Cooper na mě podivně zíral a popíjel whiskey jako nejlepší anglický džentelman. V tu chvíli jsem se zarazil a přemýšlel kam ho uložím k spánku? Hotel ve městě nebyl ještě dostavený. Později jsem si vzpomněl,že můj bratr Johny má v domě jeden prázdný pokoj.,,Omlouvám se pane Ridericku,ale musím si jít něco vyřídit. Za chvíli jsem zpět". ,,V pořádku jděte kam chcete.".Potichu jsem zastrčil židli a pomalu jsem se vzdaloval. Venku jsem se konečně nadechl čerstvého vzduchu a šel za bratrem Johnem,který bydlel na konci města. Johny už zřejmě spal. Trvalo mu přes pět minut než otevřel.,,Zdravím tě bratře"".,,Dobrý den Scotte,co potřebuješ takhle v noci?".,,Potřeboval bych tu ubytovat jednoho chlápka. Máš ještě volný pokoj?".,,O koho jde??"Otázal se Johny.,,To ti teď nemůžu říct. Máš ten volný pokoj nebo ne??".,,Mám.ale řekni mi o koho jde!".,,Jde o (tiše mu pošeptal jméno chlápka). ,,Cože?Cooper?" ,,Samozřejmě ať přijde budu ho očekávat" Šťastně jsem se vydal zpět do salonu,usedl za stůl a nabídl Cooprovi pokoj mého bratra. Riderick nabídku přijal a poprosil mě abych ho zavedl k bratrovi.,,Jsem unavený z namáhavé cesty".Dovedl jsem ho k bratrovi. Johny byl celý bez sebe ,že konečně poznal nejlepšího šerifa na západě. Cooper pozdravil bratra a poprosil ho jestli si může jít lehnout. Bratr ho zavedl do pokoje a nechal o samotě. Riderick se napil vody,kterou mu bratr přichystal a hned usnul. Hned ráno jsme šli do banky kde nás už Brick očekával. Ukázal Cooprovi místo činu a řekl mu co se vlastně stalo. Riderick rozložil svůj kufřík plný nejrůznějšího nářadí. Vzal si malý štěteček a nějaký bílý prášek. Nanesl ho štětcem skoro na celý trezor z kterého bandité ukradli dokumenty. Opatrně sfoukl přebytečný prach a na trezoru se objevily otisky prstů. Z kabátu vyndal černou knihu a otevřel jí. Listoval v ní nejméně deset minut. Pak se,ale zarazil a pravil.,,Vím kdo je ten bandita".Všichni jsme ztichli a vyčkávali lupičovo jména. Jenže Cooper nechtěl nikomu zdělit o koho jde. Zavolal na mě ať seženu pár nebojácných chlapů a počkáme před bankou. Pět chlápků se právě vracelo z pastvy. Poprosil jsem je ,aby jeli s náma.Souhlasili.Pro zbraně jsme si šli do mé šerifské stanice. Cooper už na nás čekal. Jeli jsme přes řeku i přes kopce. Cesta mohla trvat týden nejméně týden. Když v tom se před námi objevila stará chatrč. Cooper Slezl z koně a vešel dovnitř. Čekali jsme na něj přes hodinu. Z chaty byl střídavě slyšet řev a smích. Když vyšel ven držel v ruce divný potrhaný papír. Nasedl na koně a zíral na kus papíru. Zřejmě to byla mapa. Po chvilce ukázal na sever a řekl . ,,Tudy vede naše cesta". A pobídl koně k jízdě. Večer jsme se zastavili na kraji lesa,rozdělali oheň a trochu se ohřáli. Cesta byla dlouhá a namáhavá, proto jsme všichni brzo usnuli. Ráno nás vzbudil vystřel. Pořádně jsme se lekli a popadli naše zbraně. Za chvíli jsme je odložili. To vystřelil Cooper na zajícovitý jsme ho z kůže a rozdělali oheň. Po vydatné snídani jsme znovu nasedli na koně a jeli dál na sever. Po třech dnech jsme uviděli obrovskou skálu. Cooper nám přikázal abychom se schovali do houští. Poslechli jsme. Cooper chvíli přemýšlel a pak řekl. Pojedeme zpět do města,nabereme si plno zásob a vrátíme se sem. Nasedli jsme na koně a tryskem jsme uháněli do města .Po čtyřech dnech jsme ho v dáli konečně zahlédli. Zaradovali jsme se a k večeru jsme konečně dorazili. Nejdříve jsme se sešli v salonu kde nám Riderick měl zdělit co budeme dělat,ale jakmile jsem přišel do salonu a zahlédl jsem Coopra smutného u stolu,hned jsem věděl,že něco není v pořádku. Jen jsem si sedl a Cooper mi vrazil do ruky telegram a řekl.,,Čeť" Začal jsem tedy číst. Hned na začátku jsem pochopil proč je Riderick Cooper tak zdrcený. Zemřela mu matka. Zbytek dopisu jsem raději nečetl. Zeptal jsem se jestli pojede na pohřeb a nechá tenhle případ plavat. Ale řekl mi,že matka je již pohřbená a tento případ dokončí i kdyby měl zemřít. Brzo ráno jsme zašli do obchodu a nakoupili potraviny skoro na tři týdny. Odvážil jsem se Coopra zeptat na jméno onoho bandity. Riderick mi znechuceně odpověděl.,,Ten za kým teď jedeme se jmenuje Mike Rodriguez".Nikdy předtím jsem toto jméno neslyšel. Dorazili jsme ke skále a schovali se v houští. Tři dny jsme sledovali pohyb Banditů Rodrigueze. Nikam se za tu dobu nehnul. Tušili jsme,že opět něco chystá,ale nemohli jsme nic dělat. Teprve čtvrtý den jsme zahlédli jak Mike nasedá na koně a s pár muži odjíždí. Cooper a jeden muž z naší party ho pronásledovali a my jsme měli hlídat ostatní muže. Dva dny jsme nedostali od Ridericka žádnou zprávu,až třetí přijel muž ,který s nim odjel za Rodriguezem a řekl ať jedeme s ním. Nevěděli jsme co se děje. Zavezl nás do nedalekého městečka Downtownu. Kde v místní ošetřovně ležel Cooper celý od krve a v bezvědomý. Cestou do salonu jsme zahlédli jak šerif vede Rodrigueze na popravu. Šli jsme se společně podívat,Jenže Cooper tam nebil. Jeho zranění byla tak vážná,že se z nich nikdy neprobral.