Fredi Rooter

Fredi opět chystal nějakou loupež,ale nikomu nechtěl říct jakou banku tentokrát vyloupí. Byl starý,tichý,ale vždy věděl co chce. Taky že měl u nás všech respekt. Vzal mě do bandy docela nedávno a tak není divu že jsem nevěděl jak správně loupit. Nikdy předtím sem se Krást nepokusil. Celý život jsem byl prostý farmář a žil jsem z toho co jsem si sám vypěstoval. Jednoho dne však přijeli lidé z vyššího postavení a celou farmu a všechna pole mi zabrali. Musel jsem farmu opustit do večera a celý můj život jsem hodil za hlavu a začal nový. Právě zde ve Frediho bandě. V době kdy jsem neměl domov a potuloval se od města k městu mě přepadl Fredi a jeho chlapi. Neměl jsem nic jen dva krajíce suchého chleba a prázdnou flašku od tequily. Hrdě jsem mu jí odevzdal a Fredi mi na oplátku nabídl místo v jeho bandě. Koně jsem si musel ulovit v prérii,ale pušku mi Fredi dal. Ale zpět k loupeži. Fredi oznámil,že dnes pozdě v noci přepadneme banku v Silwertownu. Silwestown bylo malé městečko kde by dokázal banku vykradnout i pětiletý harant s dřevěným mečem,proto jsme z loupeže neměli žádný strach. Fredi si vybral pět mužů,kteří s ním večer pojedou. Já mezi nimi nebyl. Zůstal jsem střežit úkryt. Odjeli kolem půl desáté a už v jedenáct přivezli pytel plný zlaťáků. Ráno už byli připraveni na další loupež. Tentokrát měla být ve Stonetownu. I tato loupež se vydařila. Pár chlapů se vydalo do Silwertownu na průzkum. Samozřejmě na všech sloupech ve městě vysely plakáty s fotografií rychlého bandity. Tak si nechal Fredi přezdívat. Vrátili se a všechno Fredimu řekli. Fredi byl očividně rozčílený a proto vyslal pár mužů,aby našli nový úkryt. Daleko od tohohle. Trvalo týden než se vrátily. Měli pro Frediho dobrou zprávu,našli vhodné místo pro úkryt. Zbalili jsme všechny věci,nasedli na koně a trmáceli se podél řeky skoro pět dní. Tábor měl být pod vypuklou skálou,kdesi hluboko v lese. Ale cestou tam jsme našli opuštěný důl. Všem se zamlouval a tak jsme pečlivě uschovali zlato a šli spát. Ráno jsme se vydali na průzkum hlouběji do dolu,kde jsme objevili bedny s dynamitem. Jistě ho zde nechali horníci ještě když těžili uhlí. Mohl by se nám hodit. Řekl Fredia přikázal přenést dynamit blíž k východu. Když byl tábor rozložen vydal se Fredi na další loupež. Z loupeže přijel celý šťastný. I zlaťáky mám rozdával. To přece nikdy nedělal, co se s ním stalo?Ptali jsme se jeden druhého. Bandita,který s nim ten den jel nám tiše prozradil,že při loupeži se Fredi setkal z překrásnou dívkou Eleonorou,Která ho dokonce políbila a darovala mu svůj šáteček. Fredi se s Eleonorou scházeli tajně v lese. Jednoho dne však byla Eleonora poněkud rozrušená. Ti dva se klidně procházeli lesem ,když v tom je najednou obklíčili čtyři muži s puškami. Eleonora naposledy políbila Frediho a pak zmizela v houští. Fredi pochopil,že Eleonora byla návnada jak nalákat a později zatknout Frediho. Jeden z jeho mužů Vyděl jak odvádějí spoutaného Frediho,ale sám zasáhnout nemohl. Proto běžel do tábora pro pomoc. Když se však vrátil i s posilami na místo,nikdo tam nebil. Frediho muži nasedli na koně a jezdili od města k městu a prohledávali šerifské stanice. Jenže Frediho nikde nenašli. Uběhl týden od té doby co byl Fredi odvlečen. Jeden muž přijel zběsile do tábora a koktavě zdělil,že zítra v poledne se má v Blacktownu konat Frediho poprava. Bandité byli rozrušeni,vůbec nevěděli jak mají Frediho zachránit. Já měl ovšem plán. Uklidnil jsem rozzuřený houf mužů a řekl jim svůj plán. Druhý den ráno vyrazili zvědové do Blacktownu. Já jsem zatím rozděloval pozice. Pro jistotu jsem jim plán zopakoval.,,Až povedou Frediho na popravu v bance nikdo nebude. Spustíme alarm a schováme se v davu na náměstí. Lidé poběží honem zachránit banku a my budeme mít dost času odvést Frediho. Koně přivážeme v lese a pak jen stačí rychle odtud ujíždět".Poslové se již blížili k táboru. Nasedli jsme na koně a jeli do blacktownu. Vše šlo podle plánu. V davu byli již připraveni někteří z nás. Vkradli jsme se do banky a spustily alarm. Lidé z Blacktownu Rychle běželi k bance a úplně zapomněli na Frediho. Osvobodili jsme ho a rychle utíkali pro koně. Ujížděli jsme odtud jako vítr. V úkrytu se Fredi zeptal Kdo měl tak geniální plán na jeho osvobození. Hrdě jsem vystoupil z řady. Poděkoval mi,zahrnul mě zlatem a stříbrem a nabídl mi,abych vedl jeho bandu. Nerozmýšlel jsem se ani vteřinu a nabídku jsem přijal.