Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Veselý Vánoce!

14. 05. 2009
0
0
397
Autor
czokies
Nešlo to. Prostě to neklapalo. Nemilovali jsme se. Bylo to jen ze zalíbení. On se líbí mě, já se líbím jemu. Fajn. Bylo to hezký, ale je konec. Jsem zas sama. Sakra. Tohle věčný přemítání. Proč všechno tak řešim?! Zaklapnu naštvaně deník, do kterýho píšu jenom ty důležitý události. Jdu se koupat. Napustím vanu, v tom mi zazvoní mobil. Lukáš, kámoš z party.

"Ahoj Luky." pozdravím.

"Čau Adélko, řeším velký dilema. Stojím v parfumerii a nevím, jestli ti mám k Vánocům koupit takovej úžasnej hrníček s kravičkou, vaše podoba neuvěřitelná," gebí se ten pakůň, "nebo parfém. Melounovej." směje se.

"No samozřejmě parfém!" vybafnu se smíchem.

"Já vim. Už ho nesu k pokladně," zasměje se, "a jak jinak? Jak 'to všechno' zvládáš?! zeptá se opatrně.

"Co všechno? Jsem v pohodě. Ježiši, takovejch rozchodů ještě bude." odpovím se snahou, aby to vyznělo s nadhledem. Ale uvnitř pocítím jakési zklamání.

"Jsem rád, že to bereš takhle. Tak se měj, papa." rozloučí se. V klidu se vykoupu a jdu uklízet.

Tak už zejtra. Zejtra nastane den, kterej zase strávím sama. Zatím každej Štědrej den jsem strávila s rodinou, nezadaná. Zejtra rozbalím dárečky od přátel, od rodičů, od bráchy a to je všechno. Pozítří od babči a dědy.

Hurá, Štědrej den. Měla bych se těšit, ale...

Najednou uslyším zvonek, že by...ne, Patrik to nemůže bejt, přece jsme se rozešli. Otevřu dveře a tam Martina, Lukáš, Zbyněk a Pája.

"Ahój." obejmu je s radostí.

"Čauky, přišli jsme ti popřát veselý Vánoce!" oznámí mi Zbyněk a dá mi pusu na tvář. Po něm i Lukáš Martina a Pavla.

"Děkuju, pojďte dál." pozvu je. Zdrží se u nás až do večera, kdy je máma slušně vyšoupne. Škoda, mohli by ty Vánoce bejt ještě lepčí. Doprovodím je před dům, v tom si ho všimnu. Patrik stojí opodál, vločky mu padají do tmavých vlasů. Nesměla se usmívá.

"Tak čau." pozdraví mě potutelně parta a se šuškáním odejde.

"Ahoj." přistoupí ke mě Pertik.

"Ahoj." usměju se a sklopím oči. Ten zasněženej chodník je vááážně zajmavej.

"Přinesl jsem ti dárek." říká mi tiše a vkládá mi do ruky malý balíček. Jeho dlaň je hezky teplá. Rozbalím dáreček. Jsou v něm krásné stříbrné náušničky, srdíčka na tenkém stříbrném řetízku. Na jednom je vyryto A a na druhém P.

"Krásný." zašeptám se slzami v očích. Proč mi to musel tak ztížit?! Pohlédnu Páťovi do očí, ten se ke mě najednou skloní a políbí mě. Hrozně moooc dlouze. Pak mě zvedne do náruče a jen tak mezi vločkami se tady točíme. Jsem hrozně šťastná!

"Veselý Vánoce!" popřeju mu, když mě postaví na zem. Omyl, milujeme se. A táákhle moc!

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru