Forrestova Jenny

Jenny...

Jako malý kluk,který dýcha vzduch Alabamy,
v dobách kdy,ještě Elvis chodil mezi námi.
Život jako zabalenou bombonieru jsem bral,
komu nabídl jsem ten si vzal,kdo chtěl mnoho víc nedostal.

V mém životě objevila se mi slečna,
od té chvíle moje láska vždy už věčná.
pro ní jsem se učil číst, běhat a smát.
Ona byla jediná,koho bych si mohl brát.

Probíhal jsem životem,přes válku a čas,
běžel jsem za momentem kdy spatřím ji zas.
moje Jenny vešla opět do dvěří,
slzy v očích,které tomu taky nevěří.

Od té doby kdy poznal jsem lidi,kterým sny pomohou,
povídám svůj příběh,kde naučil jsem se stát na nohou.
Utíkej Forreste již neslyším více,
utikal jsem vždy až když mi nestačili plíce,
Ovšem teď si stojím za svým a vím,
stojíš mi lásko po boku,nebo opět sním?