Recept na lásku

"Miluju tě, moc...víš to?" řeknu Kubovi. Vážně ho strašně miluju a za ty čtyři měsíce, co jsme spolu, jsem tak nejšťastnější na světě. Někteří si možná řeknete, proč jsem nejšťastnější kvůli obyčejnýmu vztahu. A v tom to je - tenhle vztah totiž obyčejnej není, víte? Nikdy jsem nepoznala, jaký to je, když vás někdo miluje. Až těď. Sice tady bylo pár jedinců, kteří to tvrdili, ale nakonec to nebyla pravda. Jenže z Kubíčka ta láska ke mě přímo sálá a tak mu věřím. Vím, že nelže. Můžu se na něj ve všem spolehnout. A to je dost důležitý.
"Taky tě miluju." odpoví a obejme mě, přičemž mi do vlasů vtiskne pusu. Chcete slyšet resept na takovouhle lásku? Ten neexistuje, ale snad vám pomůže něco z našeho soukromí:
Seznámili jsme se na Čarodějnicích v jedný vesnici nedaleko mýho bydliště, v Horním Slivně. Nikdo tomu neřekne jnak, než Horňák. Nikdy nedám klukovi najevo, že se mi líbí. Prostě nemám odvahu. Jenže tentokrát jsem v sobě měla už půllitr vína s kolou a tak mi to dodalo kuráž a já jsem se na Kubu prostě zadívala. Asi vycítil můj pohled, protože se taky kouknul. Teď nesmím uhnout - řekla jsem si. A doopravdy jsem držela. Kubí taky neuhnul a tak jsme se na sebe koukali a pak se Kubí usmál, tak jakoby nesměle, opatrně, jenom trošku zvedl koutky. To mě ňák probralo a usmála jsem se taky, ale hned porom jsem pohledem uhla. Tak, teďka ví, že mám zájem, snad. Později jsme se dali do řeči, né, že bysme spolu předtim nemluvili, ale to vlastně ještě nevěděl, že se mi líbí :) Bylo už po půlnoci a mě byla děsná zima a taky se mi kolem tý druhý chtělo už docela festově spát. Kámoška, u který jsem tenkrát spala, se v ten večer dala sohromady s Jardou, kámošem Kuby a velkým fanouškem Manchester United :D s nímž se druhej den rozešla. Tak jsme šli tak pěkně ve čtyřech domů. Já, Kubí, Jana a Jarda. Šli jsme takovou uličkou, říkáme jí Temná, kde nejsou lampy a už se tam stalo táákovejch věcí :P No, a Jajka s Jardou se tam ňák "zašprajcli" a my s Kubou jsme čekali před domem. Kuba na mě tak koukal a já na něho, a je zřejmý, že kdybych pohledem neuhla, tak bysme si asi dali pusu. Ale já jsem nechtěla nic uspěchat. Po chvilce ticha, kdy Jajka a Jarda pořád nešli :D jsme se jim dali naproti zpátky do Temný uličky.
No, a tak, no. Ten večer mě Kubí zezadu objal a dělal si srandu, že ho studí moje ucho :D Jinak je to všecko, ehm =)
Pak jsme si nějakou dobu psali. A já jsem se dozvídala, že mě má rád, on se dozvídal, že já ho mám ráda. Ani jeden jsme však neměli odvahu tuhle nejistotu rozlousknout. Ale já jsem to už nemohla vydržet a tak jsem Kubíčkovi 18. srpna na zábavě řekla, jestli se se mnou nepůjde projít. Podle plánu šel a samozřejmě jsme šli do Temný uličky :D Ta je prostě osudová. Prostě jsem to na něj vyklopila: "Mám tě ráda a chci ti to říct už dlouho!" Kubí se zazubil od ucha k uchu, prudce mě objal a dal mi takovou pusu, že se mi podlomila kolena. "Jak to mám chápat?" zeptala jsem se s úsměvem, i když mi to bylo jasný =) Řekl mi, že on mě taky a že už si to uvědomil přad jakou dobou. A tak jsme se za zbytkem obyvatelstva Horňáku, kterej byl na zábavě na hřišti, vrátili ruku v ruce a už jsme se od sebe nehnuli. Pořád jsme se objímali, líbali,..a ták, no.. :D
A jsme spolu čtyři měsíce. Klape nám to skvěle, i když jsme tak strašně rozdílní. Úplně neuvěřitelně moc. Jediný, co mámě společnýho, je barva očí - modrá..