Slíbili jsme si..

Musím za ním. Nemůže mi tohle udělat! Rozejít se se mnou po tom všem, co jsme prožili! Nee! Běžím temnou ulicí, od pusy se mi line pára, šála za mnou vlaje. Že si našel jinou? Jakto? Já jsem mu nestačila?! Dala jsem mu všechno..dala jsem mu svůj čas, lásku, sebe! A po dvou letech mě opustí? Slíbili jsme si, že budeme navždy spolu, tehdy, pod třeští. A on mě teď chce opustit? Tak co je to za slib? Že spolu budeme napořád! Pod jejími okny zastavím, chvíli koukám na stíny v rozsvíceném okně, jak se smějí a objímají a pak zakříčím jeho jméno. Z plnejch plic! Má to svůj účinek. Vylezou na balkón - spolu! Rve mi to srdce, když ho s ní vidím! Proč?! Říká mi, ať už ho nechám konečně být, že to zkončilo. Připomínám mu náš slib pod třešní, že se nikdy neopustíme. Ta jeho se tomu zasměje a vejde dovnitř. On se na mě zadívá a pak mi jednoduš eoznámí: "Miluju ji víc, než jsem miloval tebe!" a zajde dovnitř, zavře a zatáhne závěsy. Moje láska! Onje můj, né její! Se slzami v očích běžím dál. Nechce se mi na nic myslet. Vběhnu na silnici a stojím za zatáčkou. Ano, už jede. Slyším jeho zvuk. Svítí na mě svými světly. Troubí, brzdí, ale přes náledí se nic neděje. Zakreju si obličej rukama a už jenom padám...