Záhadný dělník

…... Už jsem se chystal ulehnout do postele,když v tom někdo zaťukal na dveře. Otevřel jsem,ale nikoho neviděl. Po chvilce se z tmy vynořila ruka svírající dopis. Vousatý muž mě vtlačil do domu a Hrdě se představil.,,Dobrý večer. Jmenuji se Hanrry Carwolt a nesu vám dopis z Northtownu".Dopis jsem převzal a nabídl Zmrzlému muži teplý čaj. Ten ho však odmítl a zmizel ve tmě stejně tak rychle jako se objevil. Odložil jsem petrolejku,usedl za stůl a začal jsem číst. Telegram psal nejspíš někdo ve spěchu. Písmenka byla rozmazaná a věty neúplné. Oči se mi zavírali únavou a proto jsem položil dopis,zhasl lampu a šel spát.

     Z tvrdého spánku mě probudilo kohoutí kokrhání. Vzpomněl jsem si na včerejší telegram a hned se dal do čtení. Ale co to?Můj strýc Tonny zemřel a odkázal mi jeho farmu a veliké jmění. Vydal jsem se do Northtownu,abych se se strýčkem naposledy rozloučil. Po obřadu mě oslovil strýčkův právní zástupce a nabídl mi,abychom se šli společně podívat na farmu ,kterou mi strýc zanechal. Byla obrovská. Strýček Tonny měl dva koně,padesát ovcí a čtyři ohromná pole. To vše teď patřilo jenom mě. Nemohl jsem tomu uvěřit,ale v telegramu stálo,že mi odkázal i nějaké peníze.,,Jistě ty jsou uloženy v bance. Chcete se tam jít podívat?"Právník si sbalil všechny papíry a šel se mnou do banky. V bance nás přivítala překrásná žena s ještě krásnějším jménem. Jmenovala se Marie.,,Ahoj Jimmy koho nám to sem vedeš?" . ,,Tohle je Tonnyho synovec. Přišel se podívat na Hotovost,kterou mu svou smrtí odkázal." ,,Asi vás zklamu,ale trezor se otevírá až v šest hodin. Budete si muset počkat." „Nevadí,alespoň si zajdeme do salonu na jednu skleničku whiskey. A v šest se vrátíme."Jimmy mě zavedl do místního salonu. Tolik překrásných dívek jsem pohromadě ještě nikdy neviděl. Jimmy si jednu zavolal a poprosil jí o dvě skleničky whiskey. Jednu pro mě a jednu pro něho. V klidu jsme popíjeli a čekali až odbije šestá hodina.

      Zničeho nic se v salonu strhla rvačka. Židle a sklenice létali vzduchem. V tom mě jedna z nich trefila do hlavy. Okamžitě jsem omdlel a probral se až v místní nemocnici. Hlava mě bolela jako střep. Do pokoje přišla sestřička. Zeptala se jak se cítím. Zmohl jsem se jen na jedno slovo.Špatně.Namočila vatu do nějakého roztoku a opatrně utírala krev z mého obličeje. Usnul jsem. Druhý den mě probral Jimmy a zakřičel na mě. „Vstávej!Musíme jít do banky. Pomalu jsem vstal a oblékl se. V bance už na nás čekala Marie. Otevřela nám trezor a ten byl plný zlata. Zeptal jsem se Marie jestli tohle vše patří mě? „Jistě,tvůj strýc byl nejbohatší z celého města".Bankám jsem nikdy moc nevěřil a proto jsem si peníze hned jak to šlo,z banky odnesl přímo na farmu. To abych je měl na očích.

       Každý večer jsem si je přepočítával a vždy jsem skončil někde ve čtvrtině. Peněz bylo tolik že jsem si mohl dovolit cokoli,ale já jsem se rozhodl jít ve strýčkových stopách. Farmu bych sám neutáhl a tak jsem si najal pár ochotných dělníku,Které jsem každý měsíc bohatě odměňoval za jejich namáhavou a skvěle odvedenou práci. Jednoho dne se okolo mé farmy potuloval záhadný mladík. Oslovil jsem ho jestli nechce práci. Chvíli přemýšlel a pak odpověděl,že nemá kde by se usadil a moje farma vypadá překrásně. Nabídku tedy přijal. Pracoval pozdě do noci a brzo ráno už byl připravený zase pracovat. Zdál se mi jako spolehlivý muž. Vybral jsem si ho,aby mě zastupoval zítra až pojedu do Newtownu.

       Večer jsem si sedl a znovu počítal peníze. Okolo desáté večer jsem se konečně dopočítal do konce.18 000$.Právě tolik mi strýček zanechal. Peníze jsem uschoval na místo a šel spát. Ráno jsem již měl připraveného koně a tak nezbývalo něž nasednou a jet do Newtownu. Po třech dnech namáhavého obchodování jsem se konečně vrátil domů. Druhý den ráno jsem měl dělníkům dát jejich výplatu. Jenže co to?Peněz bylo nějak málo. Přesněji se mi ztratilo 16 000$.Zeptal jsem se dělníků jestli neviděli někoho,kdo šel včera do mého domu. Nikdo však nikoho neviděl. Chtěl jsem se zeptal dělníka,který mě zastupoval,Ale jako by se propadl do země. Hledal jsem všude,ale dělníka jsem nenašel. Obrátil jsem se proto na místního šerifa Toma Hoocka. Jezdil od města k městu,ale mladíka ani mé peníze nenašel. Po půl roce přišel neznámý kupec a zajímal se o mojí farmu. Správcovat tak velkou farmu mě již omrzelo a proto jsem farmu i s dělníky prodal za rovných 16 tisíc dolaru. Kupec mi byl povědomý. S pomocí šerifa a místních lidí jsem zjistil,že to byl..........