Píše se rok 2018

PÍŠE SE ROK 2018

Budík se rozdrnčel velmi nepříjemným, avšak efektivním cinkotem. Přesně po třech zazvoněních jej Jeroným vypnul. Vlastně bychom ho již měli nazývat Jeremy. Změnil si své jméno před více než dvěma lety. Již není Čechem, je Evropanem. Zvedl se z postele a odešel do koupelny. Přesně po dvaceti pěti minutách vyšel ven, osprchován, pečlivě oholen, oblečen do drahého obleku a navoněn luxusní kolínskou. Během dvaceti minut se nasnídal, jedl müsli s jogurtem a k tomu pil zelený čaj. Rozloučil se svým dobrmanem. Nasedl do limuzíny. Do práce dorazil v osm hodin přesně. ,,Good morning, mister Prezident.“ ,,Good morning, John. What´s our plan for today?“ 

 ^{,,Dobrý den, pane prezidente!“  ,,Dobrý den, Johne, co máme dnes v plánu?“}

V jiné části Evropy se probouzel Honza. Rychle se umyl a vešel do kuchyně. Pozdravil své děti a políbil ženu. Přestože ho tenhle do záhuby mířící svět deprimoval, byl šťastný, že má rodinu. Každý den se těšil, až je odpoledne opět uvidí. Odešel do práce. Vešel do třídy. ,,Dobrý den. Posaďte se.“

Jeremy měl dnes výbornou náladu. Všechna ta léta dřiny stála za to. Ještě dlouho potrvá než se mu podaří dotáhnout do konce jeho plán.

Když se v roce 2008 Shengenský systém opět rozšířil o několik nových členů, Jeremy začal připravovat svůj návrh na vytvoření jediného velkého evropského státu. Dokázal skvěle přesvědčovat. Zanedlouho si získala jeho vize mnoho příznivců. V roce 2011 byla v celé Evropě zavedena jednotná měna. V roce 2013 byly všechny státy zrušeny a vznikla Evropská republika. Prezidentem byl naprosto jednoznačně zvolen Jeremy. Úřední řečí se stala angličtina, ale v každém regionu ponechali původní řeč jako druhý úřední jazyk (zatím).

Honza se vždy považoval za vlastence. Měl Českou republiku rád. Narodil se tu, vyrůstal tu, oženil se tu. Byl pyšný na to, že je Čech. Už v roce 2011, ještě před tím, než byl zveřejněn plán evropského státu, pociťoval při zavádění jednotné měny ztrátu něčeho důležitého, ztrátu části identity. Nyní, když kdykoliv mohl prezident rozhodnout o tom, kdy má ,,zmizet“ čeština a vlastně i všechny ostatní evropské jazyky, snažil se každý den ve škole využít, jak nejlépe uměl. Učitelem češtiny byl deset let. Miloval tento jazyk, nikdy ho nepřestal fascinovat. Chtěl tuto lásku k rodnému jazyku vštípit svým studentům.

Jeremy otevřel poštu. Opět mu psal ten otravný český učitel. Avšak stejně si jeho e-mail přečetl. Vlastně se tím docela dobře bavil. Naivita toho člověka a přesvědčení, že čeština je výjimečná, že by se měla i nadále vyučovat na školách, mu připadaly velice směšné. Proč by měla mít čeština nějaké výsadní právo? Proč vůbec by měl jakýkoliv jazyk přežívat? Vždyť lidé v Evropě si nerozumí a to oslabuje silný stát. Nezáleží na názoru takového bezvýznamného člověka. Důležitá jsou rozhodnutí těch chytrých, kteří vědí, co je dobré pro všechny. On sám nepociťoval žádnou lítost nad pomalým mizením češtiny. Již dávno nemluvil česky. Jeho matka tímto jazykem mluví a zahanbuje ho tím. Proto se s ní přestal stýkat.

Honza seděl u televize a díval se na zprávy. Prezident dnes oznámil, že v roce 2020 se angličtina stane jediným oficiálním jazykem Evropské republiky. Honzovi se zatemnilo před očima. Někde hluboko v sobě čekal, že se toto jednoho dne stane, avšak nepřipouštěl si to.

Slunce bylo vysoko na nebi. Po obloze plulo pár bílých mráčků. Krásný den. Jeremy stál na pódiu a s úsměvem mluvil k lidem, kteří protestovali proti jeho nařízením. Jeho to ale nemohlo rozhodit. Byla to jen hrstka, která nechápe, že to vše je v zájmu většiny. I tito lidé si zvyknou.

Jeremy ležel na jednotce intenzivní péče. Jeden český učitel ho při jeho projevu třikrát střelil. Poté obrátil zbraň proti sobě. Měl ženu a dvě děti. Zemřel na místě. Jeremy byl již mimo ohrožení života. Lékařům se ho podařilo zachránit. Celý jeho tým si oddychl. Plán velké Evropy může pokračovat.