Hra-smrt

Líný větřík do kaluží fouká,

šedavá obloha nabízí smír.

Sluníčko jen občas na tebe kouká,

je podzim, před zimou panuje mír.

Všechno se barví do veselých barev,

předzvěst to zaťaté pěsti se zdá.

Cítíš to ve vzduchu je to pach smrti,

poslední měsíce soudu, jde zlá.

Veselé barvy už mráz k zemi kolí,

první sníh zavelí, do střehu, hned.

Poslední útěcha v zimnici světlo,

vezme tě k sobě a zahřeje teď.

Pod víčky letí ti růžové snění,

hřeje tě pocit, že nežil jsi sám.

Instinkt jsi neslyšel, neradil, kázal.

Zjistils to pozdě. Hra – smrt. Ty snad ráj.