Z poetické urny (1)

JSEM Vyprahlá jako studna v poušti suchá suť třísky kamení mám žízeň ta mě neopouští na svém dně hledám prameny Jsem jako vzdušné koridory koryta mělká kaňony prošlápl mě jak hory doly vystřílel cestou patrony já byla škodná jak mi říkal stáhla jsem ho od večeře když vůbec nikam nepospíchal byť osud klepal na dveře Vyprahlá jako studna v poušti sekrety jeho plněná jsem žena co se neopouští byť žena žena bez jména Jsem jako rozbouřená řeka jsem jako láva v kráteru proč mě tak dlouho nevysvléká? já se z toho já se z toho já se z toho snad proberu!!! DÁVNO Co bylo bylo dávno už to není vystřízlivění v tahu emoce Pár měsíců (a tolik jsme se báli co přijde po roce) ach jak jsme byli malí... Léto se zbortí do podzimu ten jak v šál zachumlá se v zimu přijdou vánoce a oči dětí radost - najdeme ji? víme my vůbec co si nejvíc přejí? trhaná srdce na kusy adventní čas vosková vůně zapal mi svíce lehnu si SYNONYMA Spanilá... Co je to "spanilá"? Je v tom víc paní či spaní je v tom že někomu patřila či se mu v úzkosti brání? Svádivá... co je to "svádivá"? je v tom víc svoje či divá je v tom že vášní se zachvívá či se jen s rozkoší dívá? Bezbranná... Co je to "bezbranná"? je v tom že chybí jí brána či jen k ní zámek a k zámku klíč když sčítá bezedná rána? Bezmezná... Co je to "bezmezná"? je v tom jen absence mezí či míra oběti za štěstí anebo snad něco mezi? V NOCI Až zavřeš oči pod dekou se schoulíš do ježka slétne tvůj strážný anděl z nebe bolest potěžká vezme tě spící k sobě do svých mocných perutí bez hnutí přečká až se zrodí tón té písně co tě žít zas donutí Halelujá se v ní zpívá je tím pravdivá čím živá nestydí se nezakrývá nahotu Halelujá se v ní prosí na řasách je v kapce rosy příběh váš kdo chce ho číst tak má ho tu Až tě tu najde přikrytou jen vlastní únavou ten v myšlenkách svých stále co ti krouží nad hlavou vezme tě spící k sobě na svou hruď a do paží neváží víc než špetka naděje je důležité že to víš že je Halelujá s tebou zpívá píseň pravdivá je živá nestydí se nezakrývá nahotu Halelujá se v ní prosí na řasách je v kapce rosy příběh váš on chce ho číst tak máš ho tu ROSA Uchopím tě mezi prsty nejsi tenký nejsi tlustý uchopím tě jako kdysi - tos nevěděl chvíli čí jsi uchopím tě před soumrakem - nechci v čase ledajakém uchopím tě taky ve dne ať vzpomínka nevybledne uchopím tě svými spáry nejsou dary jako dary uchopím tě mezi ňadra bez vstupenky do divadla mezi stehna vezmu tě zasténáš: Chci na kutě!!! POZNÁMKY Z MOBILU Hořím jak za tmy pochodeň tvým ohněm jako louč jsem vzplála stačila jiskra jedna malá roztancovala plameny a znamení k nám přícházela až se nám lásko tajil dech Otisk tvé stopy na místech kde jsme se spolu milovali možná byl malý ale silou sám nezadal si s atomy roztříštěnými do extáze Skončila první fáze snění skončila druhá pochyb není že přijde třetí Naše děti přeji si aby poznali ji tu stejnou lásku jako my... SETKÁNÍ S PIRÁTEM Letní déšť ten mi křídla smáčí jak pláč nach tváří - znáš to sám neznáš mě? znáš mě! já tě znám už dávno jen si vzpomeň přece my brouzdali ve stejné řece přeskakovali kameny tys byl mou vůní zmámený já mužstvím co už z dálky voní zvoní mi v uších známý smích mám v očích oči co se diví setkání celou noc jak divý jsi vyprávěl své příběhy zatímco já už málem spala když do deky se zamotala a vábila sny pod řasy já ze všech co jsem uslyšela pro příští dny pak vzala si obraz muže co může - nechce co chtěl by - neví jen zda smí a nebylo mi vůbec lehce dík Bohu že nám dal své sny KLÍČOVÁ Zavřeno klíče na dně studny saharské fatamorgány boj skončil o něm jasné bylo už dopředu že prohraný nechápu pranic proč se stalo co všechno lásko stalo se nechápu smysl lží a pranic když zdálo se nám všechno jasné a ze srdce věř přeju si ať zůstane mu jen to krásné v komorách (hloupé nemusí) Zavřeno v cévách krev už chládne co kypěla jak z bílků sníh dny ztemněly a bílé noci ztratily nápěv svůj: tvůj smích na stole svíčka nezabliká když není těl kde hledat dráhy (erotogenní) nenaříkám jen není komu říkat: drahý Zavřeno na co ještě čekám proč rozkřídluji okenice? aby směl orel vlétnout někam kde spávám (léta bez ložnice) aby se znova po dotycích mi rozšířily zorničky když položivou polospící mě svádí k cestě pro klíčky... ŘÍKÁ SE Sejde z očí sejde z mysli kdo si myslí že to není pravda ať! tím málo změní nebyla to lásko láska jen jsme byli pomýlení NIKDY Nevrátíme zpět vteřinu z toho co jednou bylo a právě pro ni zahynu jak blízko už je bílo? - ta rozcuchaná oblaka kde andělé si hrají ztraceni v hříchu na zemi nenajdeme se v ráji INDISPOZICE Dotkl ses mého srdce či moje srdce tvých slov? básník je jedna velká metafora muž nebo žena otázka s vykřičníkem bolíš mě bolím tě v posteli nebo na seně zůstane po ženě jizva můžeš se tvářit blaženě - maska jen si to přiznat vzdálenost neleká jen tam kde vášeň studí je k srdci hluboko po smyslu ptát se nač? odejít ze scény ztratit se před potleskem už běž tvůj límec na zátylku a bůh se nepřidá bolím tě bolíš mě neřekli jsme si podstatné my ustrašené děti pláč závrať se nekoná tak blízko probuzení kde je ten provaz co dnes zatahuje oblohu? smrt nevoní oheň a síra peklo na zemi nemohu!!! bolíš mě bolím tě neříkej nic zůstane všechno prožité ty nevíš kde já nevím proč vodou a chlebem navzájem si kdysi skotačení se nekoná nahoře tma zbloudilá lásko děti se nesmějí zvoní... v posteli nebo na seně muž ženě žena muži dá víc než myslí - mysli si co chceš se zdravou sotva vyvázneš bolí mě hrdlo řvát se vzpírá zelený ve mně nechce ze mě spát v klíně Múzy bříšky vykrvácet odlétnout očními důlky daleko vzhůru pak se vracet... bolet LÁSKO Lásko i kdybych stokrát chtěla říct ti: už ne je vybydleno není to pravda pořád ještě chci být jen tvojí věrnou ženou nechat se hladit tvými slovy hlasem prsty či pažemi lásko tam v mysli denně lovím svou pravdu abych básněmi ti sdělila ji - poukrytu (jen v šifrovaném znamení) ty najdeš ji šťastná že jsi tu že jsem že jsme si souzeni lásko až dojdou všechna slova tobě i mně a zůstane nám dech modliteb (i nevyřčených) jediný muž jediná žena až dojdou cíle zasvěcení (zázraku lásko na dosah) co spojil bůh se nerozpojí ty mně já tobě navždy šach ZPÁTEČKA Chci do postele vrátit se své ženy když o to bude po vší zkáze stát přestal jsem krátce vědom si být ceny kterou má pro mě známý klid a řád přestal jsem krátce používat mysl ráda se totiž mrcha stěhuje z hlavy tam dolů já vím má to smysl (pro chlapa) jen pak lituje že bůhvíproč se stalo co stalo se a tak... tím hůř když poeticky je navždycky v tom pták... KOULE Mýlíš se ženo s křišťálovou koulí to žádná velká láska nebyla když stejnou vůlí s níž jsem ňadra hladil jí zasadil jsem ránu do týla byla to slova když jsem říkal: lásko prázdná jak pustý bez obrazu rám jen euforie já ji nemiloval snadné mi bylo říct: chci zůstat sám STÝSKÁ SE MI Ještě mám v živé paměti západy slunce nad tvou hlavou ještě mám v živé paměti východy jeho při vstávání bez tebe noční odvezla tě bludička prý padesát devět kolik je slov a kolik je vět co zadrápnou se do míchy vměstnané pod lebeční kostí? ne nevyhostí nikdy nic vzpomínky na tvé milování k radosti k pláči nebo zlosti byť byly by má lásko chci tě (zpátky) a vztekám se jak dítě ty netušíš že ubývá mi sil zaživa usmrcená pokolikáté ničí žena jen chvíli šťastná žes tu byl... CHTĚLA BYCH Chtěla bych jednou aspoň jednou chtěla u Anděla mít ranní audienci aby mi řekl jak se láska dělá než mezi věnci z chryzantém a kal (dokola slzy bolest hněv a žal) skončím pouť světem moc bych jednou chtěla aby mi řekl proč jsem neuměla obdařit tebe vším co scházelo ti jak tišit city emoce jak krotit když pro ně není optimální doba Anděli prosím vyslechni nás oba... NA PŘÁNÍ (Věrnému nicku Miroslawek) Tlučeš mě do spánků proč? vždyť mám otevřeno! pod každou říkanku signatuješ "své" jméno plíživě jako dech co zapáchne a zmizí už toho chlapče nech byl jsi a budeš CIZÍ BRÁNÍM SE Bráním se jako dítě kopu zanechat stopu? ani nápad! nač ještě tápat v nevědění zda něco je či zda nic není když vše je dávno vyřešeno? zapomeň cestu ke mně jméno zruš moje číslo na seznamu nechej mě samu se svou ženou už sdílej všechno zlé i krásné zhasne-li jiskra spadlá z nebe ji neoživíš dál jen zebe svůj život jsme si prožili na chvíli když se v jedné větě prohnal jak ohon na kometě místem kde jsme se sblížili děravá paměť proč se celí nenechá spadnout vzpomínku do zapomnění? co jsme chtěli už nestojí nám za zmínku tak proč se bolet? řekni mi to? proč zakoušet dál že je líto co mělo být že nebude? nevím ty víš? proč ztrácím sílu mít víru v srdci? osude... SNĚNÍ S ním sním o letech Ikarových pádech o slunci v tvářích vlahém větru v zádech s ním sním o básních co jsme nenapsali o vlastním domě třeba by byl malý s ním sním o písních které nezpíváme akordy známe pořád jen ty samé s ním sním o době v niž jsme nedospěli a přitom chtěli jsme tak moc jsme chtěli

---