Z poetické urny (4)

KDYŽ SRDCE CHODÍ ŽEBROTOU (Noc pro mou lásku) Když srdce chodí žebrotou ode dne ke dni cíle k cíli boj svádí se svou samotou kdo kdy kde jemu bude milý kdo opětoval by mu cit jak zbytečné je živořit! jen ubránit se úzkosti to chce nic víc a též nic méně bránit se nutno neprodleně dokud jsou svaly plné sil vzít zbroj - své klady a vpřed jít KDEJAKÝ KRUH NÁM ZNÁMÝ JE Kdejaký kruh nám známý je nejvíc ten bludný na mou věru když ztrácíme se kdesi v šeru hledíce do svých vlastních zad ten gymnastický známe taky v pohybech lad nám kříží zraky až nevěříme častokrát čeho jsou schopna lidská těla málem bych na ten zapomněla co pevnou zveme obručí kol sudu se zrajícím vínem že nevytéká zaručí však z toho místa kde teď jsem zpívat chci víc o kroužku jiném co rozvine se do spirály schodiště po němž stoupat vzhůru je riskantní kde hrozí pád kde radost je mít noční můru a noční můra milovat DO DÁLKY POZDRAV JESTLI SMÍM Do dálky pozdrav jestli smím po všem co dovršeno anděl je s tebou a ty s ním jen pozměnil své jméno od této chvíle po zbylé vším co tě šťastným dělá žij dlouze žij máš právo brát co dát jsem neuměla do dálky pozdrav svírám pěst ať na vše máš dost síly jakkoliv těžce byla čest že spolu jsme kdy byli NAVZDORY SLIBŮM LÁMU VAZ Navzdory slibům lámu vaz dnům minulým jsoucím i příštím tabuli tříštím na střepiny co mezi nás čas postavil jsou cesty ještě k uzdravení jen vůli mít nic víc v tom není snad jen kde k vůli sílu brát když jedenkrát dvakrát či stokrát dohrát jsme svedli jen půl role nahoře chvíli chvíli dole kde teplo brát teď jím se hřát? navzdory slibům lámu vaz nám oběma v tom vnitřním mrazu co štěstí mělo vneslo zkázu do společného života záludně jako otravu co s tím? já nevím sotva tuším zda konec nastal po právu OTÁZEK PÁR A ODPOVĚDÍ Otázek pár a odpovědí nic nevyřeší ve sporech obzvláště s těmi kteří vědí tak málo o všem čím jsme žili bohatli čím si ublížili naději hledat v doktorech lze teprve když sami chceme s tím hnout čím duše zahnívají ať před limitem nezemřeme nesnadné bránit vlastní činy kde z poloviny máme vinu ve světě stínů že jsme chtěli bez ohně svíce zažíhat co by nám jasně svítil na ně zas chybí dlaně co by směly laskat se s párem naproti mrazivé noci ukrajují náš lidský čas a svědky dění jsou lži my - lidé milující či prázdní chladní roboti? ZDÁL SE MI SEN - BYL JAKO ŽIVÝ Zdál se mi sen - byl jako živý do pleny čerstvě novorozené děvčátko balila jsem sama zmatená trochu šťastná máma z prsů svých dávala mu pít a postýlku kam postavit jsem přemýšlela ať se má ta malá přišla tak náhle na svět kde jsem žila a byla poklad nad mé poklady přešlo pár dní já dítě odložila na chvíli jen snad do postýlky k spánku čas udělaly jsme si na říkanku a malá spala jak v samotném ráji najednou v bytě kolem plno lidí cosi se řeší samé dohady důkazy hledám mezi papírama kdosi mi říká ať se přestěhuji v tom novém místě světla víc a tepla celou mě pohltily novinky muž neznámý dřív poklony mi sází s úsměvy jihnu... co mi tu však schází? mé dítě zabalené do plínky! nemohla přežít bez své dávky mléka jak jen jsem mohla zapomenout na ni všechno mé štěstí hledám - nenalézám postýlka není v celém bytě ani kam jsem tu malou Bože odložila? proč neplakala aspoň chvíli hlady? přijdou si pro mě ne - já půjdu sama hříšná jsem vinná sobecká jsem máma anebo je mi souzeno žít v cele a napsat o tom čtivý bestseller? kde to jsem? vleže probíhá mi v hlavě hledám své dítě nebo jsem se právě zpocená celá probudila v bytě uprostřed noci zmatená a sama? děvčátko vzala s sebou černá můra zas jsem to já tří synů šťastná máma SCHÁZEJÍ UŽ I PŘEDSTAVY Scházejí už i představy a kdo ví možná to je právě na tom všem správně že se v hlavě už fantazii nedaří že neztrácím tvář v polštáři do rána mokře prosoleném ztratil se cíl za nímž se ženem či naopak? jdem k tomu cíli co jsme si spolu vytýčili oklikou která k němu vede? nevím! ty víš? zná vůbec z lidí někdo ten boj? v mých dnech už šedé se poztrácely odstíny a duha zvolna roztahuje barevnou šálu oblohou milenci kdysi muž a žena na bedrech jejich prudká změna: zmohou své šance? (nezmohou?) ZE VŠEHO NEJVÍC CHCI TI ŘÍCT Ze všeho nejvíc chci ti říct že neubylo nic mi z tepla jež bylo mi kdy darem dáno že ještě dýchám z plných plic že sobectví mě neudusí byť nad vše zlé dnes se mi hnusí zlá arogantní pitomost bláhových znalců všeho všude ze všeho nejvíc chci ti říct že ve mně lásky vždycky zbude dost pro všechny kdo v lásku věří ze dveří sotva vyštvu ji byť na nohou se držím vzdorem a moje víra už je malá co na tom? zrnem hořčičným po věky věků bývavala a nezašla nám na úbytě ne nepřichází okamžitě v pražádném řádu moudrá změna ze všeho nejvíc chci ti říct stokrát a jednou pokořená být sama sebou hanba není ještě tu dýchám z plných plic tisíckrát vděčná za vzkříšení BOLAVÁ V NEMOCI Bolavá v nemoci na gauči v křovinách nový zas život pučí přemítám zdali též do mých žil vdechne Bůh Stvořitel nových sil k boji ať s chorobou napnu svaly poslední dny mě jich hodně stály zasněná v představách o předjaří nabývám dojmu že víc se daří vzdorovat teplotě bolesti hlavy že mými údy dál proudí zdraví

---