Umírá!

Drobná smítka z neklidných nocí

nevinně spočívají na křehkém dně katedrály života.

Myšlenky, bloudící po cestách,

ze kterých není návratu,

hledající smysl a doufající v porozumění

nedokazují nic.

Pouze kradou stíny noci,

která neskončí,

nikam nepatří, o nic se nesnaží

nechtějí nic dokázat.

Dříve ničím nerušené činy

dodávající odvahu

pohasínají ve světle vycházejícího z reflektorů

prokletých hodin,

jež odbíjejí rychle letící čas letních nocí.

Který nelze vzít zpátky

ani se o to nikdo nesnaží.

Peřeje unášejí poslední naději,

a první poznání se lepí na lístky kopretin

Kapky deště se pokouší smýt křivdy z posledních dnů.

Ale žije, dýchá,

a chce žít, chce i dýchat, chce dál poznávat

Ne teď opravdu nechce zemřít.

Nesmí...