Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZ poetické urny (7)
18. 05. 2009
6
2
916
Svázaní silami pod prahem
čistíme všechny své viny
šamani felčaři nezmohou
co musí vyléčit jiní
kde hledat však správný recepis
jímž by jak švihnutím prutu
bolavé rány se zcelily
než vyčerpáme svou lhůtu?
kde najít způsoby
jak si lék
účinně naordinovat?
co bylo příčinou nemoci:
milovat či nemilovat?
vědět
co bolest tvou utiší
pospíším ke tvému lůžku
éterem
všem zrakům ukrytá
bylinu dát pod podušku...
Vědět
kam vedou ty útrapy
co jejich smyslem je
cílem
oběhnu nejlepší švadleny:
spát chci v tom nejvíc šik
bílém
vykoupím zlatníkům prsteny
(k dnešku jich nosím jen málo)
- symbolů vztahu k těm bytostem
co s nimi být za to stálo
NEZHÁŠEJ SVÍCE KNOT
JEŠTĚ JE VOSKU DOST
CO ZVENČÍ DĚSÍ TĚ
ČASTO JE POCHYBNOST
SÍLU VŠECH VĚČNÝCH MÚZ
DO SEBE POJMI
KLIDNĚ DÁL ZAPISUJ
SVÉ SILNÉ DOJMY
AŤ ZE VŠECH ŘÍKANEK
TĚM
CO JE ČETLI
ČPÍ SMYSL ŽIVOTA
AŤ JE JIM SVĚTLÝ
---
Sliby se slibují
a blázen jen se těší
že budou splněny
mě už tak dobře znáš
ne že bych nechtěla
však mnohdy je to težší
poslat ti balíček
než báseň pod polštář
přikryj se po bradu
ať nemocniční deka
hladí tě po těle
a teplo sílu dá
poprat se s nemocí
na poště dárek čeká
malý
však od srdce
s podpisem: tobě já
přikryj se po bradu
usměj se na sestřičky
máš v očích ohýnky
v tom nemám pochyby
a nový příběh svůj
implantuj do básničky
jenom tak pro radost
vždyť to znáš:
co kdyby... (?!)
---
Bylo to jednou
vím jenom že venku
a seděli jsme spolu u kávy
upřeně ses mi díval na halenku
v místech
kam vsazují se rukávy
po chvíli ale
už jsi koukal mezi
doprava zleva a zas naopak
já tehdy
hloupá
tápala v čem vězí
že od mých očí odvracíš svůj zrak
dneska jsme dávno
kouzelné té chvíli
a nadosmrti zřejmě
z dosahu
tvář úsměv zkrášlí:
takoví jsme byli...
že budeš dál
teď slož mi přísahu
---
Zápasím s chorobou
smrtelná doufám není
ještě mám cílů pár
a moc se mi chce žít
zápasím se sebou
svět kolem sebe měním
moc se mě netýká
spotřební blahobyt
nejvíc mě zajímá
jak obstát v této zemi
kde mluvit o vztazích
už stojí za psí štěk
o lásku bojuji
bez ní dost těžko je mi
kamsi se ztratila
jak myslet na zítřek?
---
Ach
kdybychom to věděli
co k čemu v žití slouží
zda voda čistá
z pramene
či kalná z deštných louží
dá vláhy víc
a uzdraví
z nich která tělo
duši
ach
kdybychom to věděli
jen nejmoudřejší tuší
ach
kdybychom se nebáli
a odhodili strachy
jsme s nimi slabí
pomalí
pak přitahujem krachy
a zase víme míň čím víc
nám sílí tělo
duše
ach
kdybychom se nebáli
děj šel by jednoduše
ach
kdybychom se stmelili
natáhli lodím plachty
vpřed vydali se k obzoru
i vory
bárky
jachty
koráby sličné
galéry
či silné ledoborce
ach
kdybychom se stmelili
krev tepala by horce
---
Bolí to nebo nebolí
tkáň ženy párat
vlastním střepem
být vůči pláči v hluchém
slepém
či při všech smyslech
úkrytu?
bát se
či smát se bezbrannosti
a cestou k bělenému rovu
jí - živé - popřát Nobelovu?
neptám se
kde jsi
nejsi tu...
---
Bolí to nebo nebolí
tkáň ženy párat
vlastním střepem
být vůči pláči v hluchém
slepém
či při všech smyslech
úkrytu?
bát se
či smát se bezbrannosti
a cestou k bělenému rovu
jí - živé - popřát Nobelovu?
neptám se
kde jsi
nejsi tu...
---
Dvě stejné spojit hemisféry
dvou hlav
je úkol pro génia
či idiota z druhé strany?
a kdo je kým?
jsi hlupák ty?
já?
komu pak kdo
kde líže hrany?
proč o nemožné chtít se snažit
zatínat jen
či sbírat rány?
jako by jednou nestačilo
milovat
a být milovaný
---
Vše jak má být
či jak jsme chtěli?
přezrálí už
či nedospělí?
jedno je jisté:
dnes nás dělí
láska
skučící pod postelí
---
Sůl
co se bez ní
s chutí nedá
sníst žvanec masa
skýva chleba?
sůl
v živé ráně
(zlého slova - ostrého meče)
zrnko třeba?
sůl
co tě pálí do jazyka
když je jí tolik
až to bolí?
sůl
co skrz oči zanaříká?
ještě chceš být
tou bílou solí?
---
Chtěla mít jedna
jednoho
co jiné
patřil
co jí ho dali andělé
chtěla ho
jednou
když se trochu sbratřil
když nebylo mu dobře po těle
to se tak někdy
často často stane
že člověk mívá náhle všeho dost
neví kam patří
oči uplakané
však nad pláč hrůznější
je lhostejnost
chtěla mít jedna
jednoho
co srdce
už dávno jinde jiné daroval
chtěla jít proti andělově vůli
dnes anděl bolí
včera?
to se smál