Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Z poetické urny (7)

18. 05. 2009
6
2
916
Svázaní silami pod prahem čistíme všechny své viny šamani felčaři nezmohou co musí vyléčit jiní kde hledat však správný recepis jímž by jak švihnutím prutu bolavé rány se zcelily než vyčerpáme svou lhůtu? kde najít způsoby jak si lék účinně naordinovat? co bylo příčinou nemoci: milovat či nemilovat? vědět co bolest tvou utiší pospíším ke tvému lůžku éterem všem zrakům ukrytá bylinu dát pod podušku... Vědět kam vedou ty útrapy co jejich smyslem je cílem oběhnu nejlepší švadleny: spát chci v tom nejvíc šik bílém vykoupím zlatníkům prsteny (k dnešku jich nosím jen málo) - symbolů vztahu k těm bytostem co s nimi být za to stálo NEZHÁŠEJ SVÍCE KNOT JEŠTĚ JE VOSKU DOST CO ZVENČÍ DĚSÍ TĚ ČASTO JE POCHYBNOST SÍLU VŠECH VĚČNÝCH MÚZ DO SEBE POJMI KLIDNĚ DÁL ZAPISUJ SVÉ SILNÉ DOJMY AŤ ZE VŠECH ŘÍKANEK TĚM CO JE ČETLI ČPÍ SMYSL ŽIVOTA AŤ JE JIM SVĚTLÝ --- Sliby se slibují a blázen jen se těší že budou splněny mě už tak dobře znáš ne že bych nechtěla však mnohdy je to težší poslat ti balíček než báseň pod polštář přikryj se po bradu ať nemocniční deka hladí tě po těle a teplo sílu dá poprat se s nemocí na poště dárek čeká malý však od srdce s podpisem: tobě já přikryj se po bradu usměj se na sestřičky máš v očích ohýnky v tom nemám pochyby a nový příběh svůj implantuj do básničky jenom tak pro radost vždyť to znáš: co kdyby... (?!) --- Bylo to jednou vím jenom že venku a seděli jsme spolu u kávy upřeně ses mi díval na halenku v místech kam vsazují se rukávy po chvíli ale už jsi koukal mezi doprava zleva a zas naopak já tehdy hloupá tápala v čem vězí že od mých očí odvracíš svůj zrak dneska jsme dávno kouzelné té chvíli a nadosmrti zřejmě z dosahu tvář úsměv zkrášlí: takoví jsme byli... že budeš dál teď slož mi přísahu --- Zápasím s chorobou smrtelná doufám není ještě mám cílů pár a moc se mi chce žít zápasím se sebou svět kolem sebe měním moc se mě netýká spotřební blahobyt nejvíc mě zajímá jak obstát v této zemi kde mluvit o vztazích už stojí za psí štěk o lásku bojuji bez ní dost těžko je mi kamsi se ztratila jak myslet na zítřek? --- Ach kdybychom to věděli co k čemu v žití slouží zda voda čistá z pramene či kalná z deštných louží dá vláhy víc a uzdraví z nich která tělo duši ach kdybychom to věděli jen nejmoudřejší tuší ach kdybychom se nebáli a odhodili strachy jsme s nimi slabí pomalí pak přitahujem krachy a zase víme míň čím víc nám sílí tělo duše ach kdybychom se nebáli děj šel by jednoduše ach kdybychom se stmelili natáhli lodím plachty vpřed vydali se k obzoru i vory bárky jachty koráby sličné galéry či silné ledoborce ach kdybychom se stmelili krev tepala by horce --- Bolí to nebo nebolí tkáň ženy párat vlastním střepem být vůči pláči v hluchém slepém či při všech smyslech úkrytu? bát se či smát se bezbrannosti a cestou k bělenému rovu jí - živé - popřát Nobelovu? neptám se kde jsi nejsi tu... --- Bolí to nebo nebolí tkáň ženy párat vlastním střepem být vůči pláči v hluchém slepém či při všech smyslech úkrytu? bát se či smát se bezbrannosti a cestou k bělenému rovu jí - živé - popřát Nobelovu? neptám se kde jsi nejsi tu... --- Dvě stejné spojit hemisféry dvou hlav je úkol pro génia či idiota z druhé strany? a kdo je kým? jsi hlupák ty? já? komu pak kdo kde líže hrany? proč o nemožné chtít se snažit zatínat jen či sbírat rány? jako by jednou nestačilo milovat a být milovaný --- Vše jak má být či jak jsme chtěli? přezrálí už či nedospělí? jedno je jisté: dnes nás dělí láska skučící pod postelí --- Sůl co se bez ní s chutí nedá sníst žvanec masa skýva chleba? sůl v živé ráně (zlého slova - ostrého meče) zrnko třeba? sůl co tě pálí do jazyka když je jí tolik až to bolí? sůl co skrz oči zanaříká? ještě chceš být tou bílou solí? --- Chtěla mít jedna jednoho co jiné patřil co jí ho dali andělé chtěla ho jednou když se trochu sbratřil když nebylo mu dobře po těle to se tak někdy často často stane že člověk mívá náhle všeho dost neví kam patří oči uplakané však nad pláč hrůznější je lhostejnost chtěla mít jedna jednoho co srdce už dávno jinde jiné daroval chtěla jít proti andělově vůli dnes anděl bolí včera? to se smál

2 názory

možno by to lepšie ukázalo ako samostatné basne umiestnené do zb. Z poetické urny...ale toť môj samostatný názor...

Rampoušek
18. 05. 2009
Dát tip
pěkné

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru