Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZ poetické urny (9)
18. 05. 2009
5
0
1180
VNÍMÁM SVÉ ATOMY
Vnímám své atomy
v blízkosti tvojí
chvějí se jako my
chvějí se
bojí
vnímám skrz souznění
ingredience
vesmír nás nemění
splétává
tence
vnímám
co dříve jsem nevnímala
obava z nových ztrát
už je malá
SKUČENKA
Za sedmi horami
sedmero lesy
zvrtla se noha mi
pod nebesy
přiště si na túry
přibalím dlahy
nejsi té nátury
nosit mě
drahý
SNĚNÍ
Jsem tady nová
domov hledám
(asi)
kolikátý už ve svém životě?
výčitky v tváři
jemné
řídké vlasy
seschlá
jak starý ručník na plotě
a přesto denně
ponejvíce v noci
ztrácím se v sobě
sním
až nedýchám
nacházím tě tu
proto patřím tobě
do tvého klína
usnout
pospíchám
TAK TO BÝVÁ ODJAKŽIVA
Šel Bivoj s vílou do boje
a že to byl chlap Big
tak nevšimnul si v zápase
že šlápnul na knoflík
stala se chyba veliká
pod kůží buvolí
ze které svoje boty měl
ten předmět zabolí
podlomila se kolena
velkému bojovníku
a víla? krátce zmatena
v tom měl ten Bivoj kliku
že dřív než stihla osedlat
buvolí temeno to
poražen začal ryčně řvát
a ztratil se
no toto?!?!
VŠECHNO JE JINAK
Všechno je jinak
než se zdálo kdysi
i kompromisy
poztrácely řád
miloval mě
prý
často mi to říkal
a pravda?
kdeže!
bod na konto ztrát
všechno je jinak
často to tak bývá
z bochníku skýva
ztvrdlá docela
miloval ji
prý
namlouval si směle
a pravda?
kdesi
v koutě úpěla
ŠPEH
Špehýrkou mezi víčky
zasněně zpola
sleduješ stopy
jimiž tě volám
sleduješ slova
dláždí mou cestu
z kostek je stavěná
od první ke stu
k tisíci
měsíci děkuješ
za světlo v noci
genius loci
míháš se
neviděn
nepoznán
neznán
špeh
co se potají vkrádá
do mě
skrz vesmír
a leštíš tam měsíci záda
já nesmím
SCHOVANÉ DO KMENŮ
Milý
kam schovávají se víly
tanečnice
ponejvííce
když začne vítr roztáčet jim šaty?
chvíli
s ním tančí
roztahují paže
s kanýry točí jako s růžicemi
pestrokrásky z šantánů
červený
černý
zlatý
s prvními kapkami
pak vtančí
do kmene stromu
nebo někam jinam?
už si nevzpomínám
MINI
Rapidně klesá úroveň
mocného kdysi
ducha
či jsem si jenom nevšímal
že byla jednoduchá?
CESTA
Vravel si mi
že mám bielu kožu
akú iba víly môžu
mať
vravel si mi
že som ako vánok
tak prečo do topánok
spútať si ma chcel?
vravel si mi
že ma ľúbiš celú
na môjveru
môžem prísahať
chcel si ma zjesť
vraj chutím ako cesta
najmä to z marcipánu
tak prečo rozjedenú
nechal si ma
samu
vlastnej dcéry mamu?
ANDĚL
Potkáváme je na své pouti
nemají křídla
vznášejí se
nic lidského jim cizí není
přistiženi při hříchu
rdí se
že nehreší?
pche!
jasně že jo
to lidé mají za to jenom
že svatí jsou
a co je svatý?
mít bílou pleť
či bílé šaty
průzračný být jak křišťál čirý
tajemné v obě skrývat síly
neviditelný
viděn být
mít jemnocit
a mravy ctít?
co jsou to mravy
kdo to ví?
a kdo je
anděl metrový?
PÍSEŇ PRO MĚ
Ztracená obydlí
kde nikdo nebydlí
mezi stěnami samy
plouží se stíny bez duší
zlacené klece nám
poškodí křídla rám
když chceme mávat jimi
rádoby mezi svými
co nechápou
a netuší
jak bolí láska
když srdce poraní
jak bolí láska
šťastní i bezbranní
když
jsme
s ní
půvabům hřešení
byť se dál zelení
k řešení nic tu není
čas všechno sám to přetočí
úsilí nestojí
přiznat sám
že´s to jí
říkával vratká slova
ach
stejný Casanova
jen stejný film se netočí
ach
bolí láska
když srdce poraní
ach
bolí láska
šťastní i bezbranní
když
jsme
s ní
ztracená obydlí
kde nikdo nebydlí
mezi stěnami samy
plouží se stíny bez duší
zlacené klece nám
poškodí křídla rám
když chceme mávat jimi
rádoby mezi svými
co nechápou
a netuší
jak bolí láska
když srdce poraní
jak bolí láska
šťastní i bezbranní
když
jsme
s ní
PÍSEŇ PRO TEBE
Šel světem muž
měl hlavu tam
co mraky
mhouřil svůj zrak
když slyšel v letu ptáky
své písně lkát
to proto
že lkal taky
v bezpečném zázemí
kde nikdo neslyšel
ho z lidí lkát
jim úsměv napovídal
že žije rád
ač nikdy neposnídal
s tou co by chtěl
pár rán
za sebou jdoucích
dnů minulých
třpyt nevzal do budoucích
radši se vzdal
tam v šedi mračen prý je
ta poezie
co ji má tak rád
nad mračny výš
se vznáší galaxie
kde žije ona
s přáním
napořád
šel světem muž
šel brázdou šťastných bláznů
sny svoje už
na palci slinou smáznul
když pro retuš
mu nezbývaly síly
když bál se
v cíli
co je odplatou
za šťastný smích
a slova
která léčí
bál se
že hřích
je být tam
kde jsme něčí
teď oblétá
svou myslí pás
co duha
do léta druhá
ho píseň bude hřát
čas
přítel náš
rád ohladí snům hrany
zůstane v nás
ten nejvíc milovaný:
snad