V náručí smrti

Malá vesmírná loď tiše klouže mezihvězdným prostorem.

„Jak jsme daleko od Marsu, Jacku?“

„Jsme vzdáleni tisíc kilometrů od povrchu, kapitáne“

„Zapni štíty a maskovací systém. Myslíš, že bylo rozumné, když nás Velení poslalo do výzvědné mise ve válečném stavu, Jacku?“ ptá se kapitán plavidla

„Nevím, ale já sloužím vlasti.“

„Komu? Chceš říct, že sloužíš té bandě zhýralých politiků nebo robotům, kteří se starají o veškerou výrobu anebo těm pár ubožákům co na Zemi ještě zbývají?“

„Víte o tom, že snižujte morálku posádky?“ odpovídá s mírným úsměvem „Lépe ale zemřít s vírou, že je to pro dobrou věc, ne?“

„V dnešní době je víra v něco lepšího nebo v cokoli jiného jen iluze“ řekl kapitán

„Hmm, slyšel jsem, že se armáda Svazu kolonií Marsu se také modernizuje a převádí boje na stroje. Lidi převelují do křižníků, ale stejně lidí už moc není. Vzpomínáte na tu slávu, když byly zakládány první kolonie na Měsíci, Marsu, Europě a dalších?“ ptá se Jack

„Ano, díky vynálezu fotosyntetických článků a v kombinaci se slunečními panely byly kolonie téměř samostatné“odpovídá kapitán.

„Proč spolu vlastně bojují?“

„To už je jeden ze základů lidskosti, hamižnost, velitelé na Zemi chtěli mít po kontrolou vše ostatní a kolonie chtěli samostatnost. Jaká je vzdálenost?“ ptá se kapitán

„Čtyři sta kilometrů, kapitáne.“

„Dobrá to by mělo stačit, vypni motory a spusť skenovací systém.“

„Skenuji…mám 20% oblasti, 40% oblasti…“

Kolem lodí vysokou rychlostí proletěla malá sonda.

„Pozor, vypni skenování!“ vykřikl kapitán.

„Co to bylo?“ ptá se Jack

„Nevím, běž ke kulometu.“

Začaly se objevovat další a další sondy, které po chvíli utvořili těsnou rotující kouli kolem lodi.

„Nestřílej, vypínám maskování, stejně o nás ví“ řekl kapitán

„Narušení vesmírného prostoru se trestá smrtí…“ ozvalo se z vysílačky.

Jedna ze sond se vychýlila, dopadla na loď a vybuchla.

„Pal!“ zakřičel kapitán a snažil se manévrovat, ale výbuchy smýkaly lodí jako s hračkou.

Jack střílel do sond a mnohé zničil, ale jako by jich neubylo. Koule rotující kolem lodi se začala zmenšovat.

Jack začal soustavně střílet na jedno místo v kouli a po chvíli vytvořil malé prázdné místo.

Kapitán zapnul motory na plný výkon a těsně jím proletěl.

Sondy je stále pronásledovaly. Jedna ze sond jim nebezpečně nadletěla a poslední co kapitán vyděl, bylo to, že zmizela za zádí. Po chvíli se ozval jeden obrovský výbuch.

Z lodi zbyl pouze vrak. Sondy chvíli oblétávaly vrak a hledali známky života. Pochvíli zkoumání odletěli.

Vnitřek zbytku lodi osvětlovalo pouze Sluce skrz díry a okna.

„Palivová nádrž“ pomyslel si kapitán přidržujíc si kyslíkový přístroj před ústy

„Jacku, žiješ?“ zašeptal kapitán do sluchátka

Žádná odpověď. Kapitán šel ke kulometnému hnízdu, vytáhl Jackovo bezvládné tělo a přiložil mu kyslíkový přístroj k ústům.

„Je ti dobře?“ zeptal se polohlasně

„Zatím“ odpověděl mu Jack a posadil se

„Mám pro tebe zprávy, jednu dobrou a jednu špatnou, kterou chceš slyšet dřív?“

„Tu dobrou“ odpoví Jack

„Záchranný modul je nepoškozený.“

„Co je ta špatná?“ zeptal se Jack

„Ta špatná je, že pokud se pokusíme ho nastartovat sondy se vrátí, takže jediná možnost je že jeden z nás zde zůstane a bude po nich střílet a zaměstná je.“

„Nemohli bychom poslat nouzový signál?“ zeptal se Jack

„Ne, Velení na nás kašle a než by se k nim dostal, upozornili bychom tím sondy na to, že ještě žijeme. Jediná možnost je ta, kterou jsem ti nastínil.“

„Asi byste se nechtěl jenom tak obětovat, kapitáne?“

„Víš, šance přežití v modulu než vraku jsou jen o trochu vyšší, ale abych pravdu řekl, mám před sebou ještě pár let života a chtěl bych si je užít.“ Kapitán se podíval Jackovi do očí a obličej se mu zkřivil nehezkým úsměvem „pořád jsem ale velitelem této lodi, a pokud ti dám rozkaz, můžeš si na něj ztěžovat teprve, až bude vykonán.“

„Ale jak s tím zvládnete žít?“ divil se Jack

„Neboj já to zvládnu, nevím jak ty“ ušklíbl se. „Dobrá zalezte do kulometného hnízda, a jakmile vyletím, začněte po těch sondách střílet, to je rozkaz!“

Než se mohl Jack vzpamatovat, kapitán vlezl do modulu a odpálil se. Jack se klepal hněvem, Vlezl do kulometného hnízda a zamířil na vzdalující se modul. Prsty držel na spoušti.

„Ne, nedokážu zabít“ ale ještě si řekl „opustil jsi loď, už tady nevelíš.“ Jack odešel na můstek, sedl si do křesla a očekával, až mu dojde kyslík. Kolem vraku se přehnalo hejno sond a Jack pozoroval, jak modul v jejich náručí vybuchuje. Jack odvrátil hlavu a zadíval se na rudou planetu, jak ztrácí ostré obrysy.