poK.oL.ení DRuhů

Jsi přitisknutá na zadní straně knihy,
vtisknutá pro vnější náladu - připravená,
s atmosférou golgotského obřadu,
spirálou netknutou dráždíš síly.

Dusíš se množstvím spolykaných třešní,
já varoval tě, než řasa vzlétla vzhůru,
komu dát, komu mám dát jen mašli,
prezidentovi, jenž na kolenou klečí?

Kolik zbytků zbývá
kolik lidí umírá
kolik úst se usmívá
kolik ještě očí se podívá

Už neklečte, neklečte na tyčích
v koncentrácích, tam za plotem,
spousty smíchů v tmu se mlží,
dostatek násilí, mísí se s potem.

Dusíš se množstvím spolykaných třešní,
já varoval tě, než řasa vzlétla vzhůru,
komu dát, komu mám dát jen mašli,
prezidentovi, jenž na kolenou klečí?

Kolik vod se stýká
kolik plic vzduch dýchá
kolik ras se míchá
kolik ještě trnů prsty píchá

Ještě spěchám, i když jdu krokem,
tam z polí s vyprahlým krkem,
vlas poruchou hoří plamenem,
vlas poruchou vrhá kamenem.

jako ta
jako ta
jako ta
jako ta
jako malá dáma v útlém kabátu,
jako malá dáma v pastech.

Dusíš se třešní
tak kolik ještě zbývá?

---