Akatsuki?--Nevím!

Probudím se s něčí rukou okolo mého pasu. Hm? Nepamatuju si,že bych včera usínala s někým v posteli,natož abych si obarvila vlasy na černo. Kam se mi poděla moje přírodně žlutá,rovná hříva? Ale počkat. Kde jsou moje sluchátka od mp4? Pamatuju si,že jsem si před spaním zapínala Linkin Park,ale teď? Hm,ale spát vedle Itachiho a nahá,to mluví za vše. Co? Vedle Itachiho? Já si nic nepamatuju,ale přece něco jo. To,že jsem se s Itachim vracela z mise a potom...Ale jaktože jsem v Narutovi? No vlastně jsem si to přála,ale nečekala jsem zrovna takhle. Stihla jsem se vůbec rozloučit? S tátou,mámou,sestrou a lidmi,kteří pro mě něco znamenají? Jak jsem tak přemýšlela a nevědomky se vrtěla,probudila jsem dosud spící postavu vedle sebe. "Dobré ráno,hvězdo.,pošeptal mi Itachi svůdně,a jemně mě kousl do ucha. "Bré..,,řeknu a mám co dělat,abych zadržela sten,co se mi dral ven z hlasivek.."Itachi-kun,snída-,,zarazil se Deidara,když málem vyrazil dveře z pantů. "Ehh..Leen-chan,radši nebudu rušit. "J-jo.,,zakoktám rozpačitě s ruměncem na tvářích,přikrytá až po bradu."Za půl hodinky jsme dole.,,Řeknu nakonec a očkem pozoruji Itachiho,který se šklebí na zavřené dveře. "Příště budeš vymýšlet výmluvu ty.,,zkouším znít výhružně,ale jenspíš to má přesně opačný účinek. Itachi se začně uvolněně a klidně smát. Jeho smích je pro mě rajská hudba. nenápadně se usměji a Itachi se rozesměje ještě více. Jo,ať se jdou Sasukeho příznivci zahrabat i s jeho 'neodolatelným' úsměvem. Tenhle úsměv ve mě probudil neskrývatelnou radost. "Čemu se směješ? zeptal se Itachi zvědavě,a vypadal jako malé kotě. "Tobě,lásko.,,odpovím,a teď by mě zajímalo,kde jsem k oslovení přišla. S klukama se sice bavím,ale nikdy bych jim tak neřekla a to nejsem stydlivá.

---