Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seObyčejný den
28. 05. 2009
0
0
1003
Autor
Kebb
Slunce zase pálí jako samotné peklo, žár se odráží od asfaltu do tvý tváře, lidi tě míjej', prohlížíš si je zpoza černých brýlí a připadaj' ti divný, spěchaj', chvátaj' vod někad někam. Ve rtech žmouláš svou poslední cigaretu, nervózně si odplivneš, o čem se bavěj' ? Nevíš. Připadaj ti jako němý, šedý stíny, míhaj' se kolem, kašlou na tebe, jenom ty dveře, co tě volaj' aby ses skryl v jejich šeru.
Světlo, které zviditelňuje okolní tmu, mléčně se rozlévá ze žárovek v lampách, chlápek, co na tebe předtím kýv', nese ti sklenici něčeho, co's ani nechtěl. Sotva ses vyškrábal na stoličku, namočíš rty v pití, proč ta holka tak civí ? Sereš na ni a dál se brouzdáš tmou svý hlavy. Vlezeš si do kouta, polykáš sliny, posloucháš hudbu, co ti leze z uší. Vzpomínky 'sou starý, ale pořád bolej', jako ta kudla, co ti čouhá ze zad, je to špína, tenhle život.
Ta holka sedí vedle tebe, něco ti říká, sereš na ni a dál se brouzdáš tmou svý hlavy. V prázdný krabičce hledáš cigaretu, ta holka ti jednu dává, bereš si a dál se brouzdáš tmou svý hlavy. Je pondělí, zase's zapomněl jít do práce, stejně jako minulej čtvrtek a taky pátek, vůbec nějak zapomínáš, ale to se stává.
Namočíš prst v kapce krve, co ti vodkápla z bolavýho nosu a čmáráš něco na bar, nevidíš na to, je tam tma. Až na tebe chlápek zpoza pultu zařve, řve na tebe, abys šel už domů, ale co doma, co tě tam čeká, čtyři poblitý zdi, rozbitá televize, cos po ní posledně hodil tou dlažební kostkou z dlažby na náměstí.
Ta holka tě tahá, říká něco tomu chlápkovi a tahá tě za ruku ven. Už je tu tma, svítěj lampy i auta svítěj, všechno tady bliká, je to pěkný, ale je ti to jedno, ta holka tě tahá za ruku někam pryč, sereš na ni a dál se brouzdáš tmou svý hlavy. Auta na tebe svítěj, ale je ti to jedno, taky's takhle svítil. Ještě, že tě nenašli, jak ses tam nadrátovanej vomotal okolo toho sloupu, to auto snad ani nebylo tvý, nevíš a sereš na to.
Někde seš, nevíš kde, zakopáváš vo schody, je to tu pěkný, ale nic ti to neříká. Ten druhej tam asi zůstal, neviděl's ho zdrhat, taky's na něj nečekal. Vodešel's, stejně tě nenašli, sereš na to. Ani's ho neznal, v tom baru si k tobě přised', vodkaď se tam vzal ? Vyfouk's dým z cigarety, co se ti objevila v ruce. Chce se ti jít. Sotva ses postavil, zase tě tahá, sereš na ni a dál se brouzdáš tmou svý hlavy.
Přemýšlíš, kde's byl včera, ráno ses probudil před nádražím na lavičce, pod hlavou's měl knihu, kde's ji vzal, to už nevíš, už dlouho's nic nečet'. Je léto, ale stejně ti byla zima, možná pršelo, měl's mokrý kalhoty. Sebral's víno nějakýmu chlápkovi, co spal vedle na lavici a šel's ulicí, nevíš kam. Lidi se ti vyhejbali, asi se tě báli nebo štítili. Bylo ti to jedno.
Je ti zima, ležíš nahej na posteli, zase seš mokrej, je ti to divný, že voníš, ale asi ti to je tak nějak jedno. Jenom ti je zima, asi že seš mokrej.
Na nároží u bufetu's potkal chlápka, cos ho dlouho neviděl, nechtěl's ho vidět, ale byl tam. Hodili jste spolu nějakou řeč, nevíš vo čem a potom jste vypili to víno, co zbejvalo v lahvi, rozbila se ti v ruce, když's upad' dole na nábřeží, jak jste zdrhali před nějakejma chlápkama v uniformách, co se vynořili na horním konci ulice, pořezal sis ruce vo to sklo, utřel ses do kalhot, nechytili tě, ten druhej někam zmizel, už's ho neviděl, asi někam šel, nevíš a je ti to jedno. Na konci ulice, tam, co ses tenkrát vomotal kolem toho sloupu, ses posadil, jen tak na kraj chodníku, nohy sis natáh' do silnice a čekal's, nevíš na co, prostě jsi chtěl čekat, bavilo tě to. Slunce pomalu klesalo k západu, když ses zved'. Šel's parkem, všechno tam vonělo, spali tam nějaký bezdomovci v roztrhaných, mastných hadrech, neznal's je, jenom ses kouk' a šel jsi jinam. Někde ses byl napít, asi někde, kde tě neznaj, jinde by ti už asi nenalili, venku začalo pršet, voblík sis nějakou bundu, co visela u dveří a vyšel's do toho deště. Byla to pěkná bunda, kožená, celkem ti seděla k tvejm roztrhanejm džínám, ale nebyla tvoje a to asi někoho naštvalo, popad' tě za rameno a dostal's pěstí. Když ses zved' ze země, bolela tě hlava, utřel sis krev do trička, už jsi neměl bundu, stejně nebyla tvoje, asi ti to bylo jedno, jenom ten nos tě bolel, možná's ho měl zlomený, ale to se stává. Viděl's nějaký bufet u cesty, byl špinavý a malý, ale byl tam.
Seděl's, ani nevíš kde, usrkával's ze sklenice, co stála před tebou a koukal's na lidi, jak čekali naproti na autobusové zastávce, některý jen tak seděli, jiný nervózně přecházeli, hleděl's na ně, ale vlastně ti bylo jedno, že tam jsou, stejně jim bylo jedno, že's tam seděl. Ani's nedopil, zved' ses a vyšel zpátky na ulici, byla plná lidí, byli však úplně stejný jako všichni ostatní, šli cestou proti tobě, nějak's je neviděl, jenom jsi šel. Byl večer, ale stejně bylo strašný horko, horko a těžký dusno, slunce stálo nad domy a sálalo ti přímo do tvý tváře, poposunul sis černý brýle hloub' do očí, slunce je vrah, samá rakovina a pot, smrdutý, lepkavý pot, který se ti leskl na tváři a lepil ti špinavý tričko na tvý vychrtlý, zjizvený tělo, lepil ti přiblblý, žíznivý hmyz na čelo pokrytý mrakem a prachem toho nechutnýho velkoměsta. Přešel's ulici, nevšim sis aut, co na tebe troubili, jen tak's prošel mezi něma. Na druhý straně byli taky lidi, bylo jich hodně, ale nevadili ti, nic ti nevadilo, jenom jsi šel a kouřil svou cigaretu, mraky byly pryč, obloha byla zase čistá, jak zadek novorozeněte, bylo to pěkný, jenom to slunce kdyby tolik nepálilo, svlík' sis propocený, špinavý tričko, který smrdělo pot a krví a vystavil's svou nahou, zjizvenou hruď vražednejm paprskům toho všivýho slunce, co se ti vysmívalo z oblohy. Měl's žízeň a bylo ti horko a ta žízeň, ta ti dávala zabrat, sebral's nějaký jídlo, co leželo na stole jedný zahradní restaurace, co's ji potkal, bylo snad něčí, ale sral's na to, nikdo tě nehonil, nikdo ho nechtěl zpátky, co si můžeš myslet o takovým jídle, prostě bylo dobrý, sněd's ho, měl's žízeň jako křižák po prohraný bitvě někde v poušti svatý země s bandou Arabů v patách. Chtělo se ti křičet, ale měl's v ústech sucho, že se ti ani nechtělo. Ta žízeň a horko, odráželo se od rozpálenýho asfaltu přímo do tvý tváře, všechno bylo rozžhavený do běla, jenom ty dveře, co tě volaly, aby ses skryl v jejich stínu, lidi se ti motali před očima, poslechl's volání a začal's hledat cestičku mezi lidma, trvalo ti to, trvalo ti strašně dlouho, než jsi našel správný směr a vymotal ses ze sevření lidí spěchajících za svejma cílama, prošel's dveřma, co tě volali tvým jménem.
Světlo, které zviditelňuje okolní tmu, mléčně se rozlévá ze žárovek v lampách, chlápek, co na tebe předtím kýv', nese ti sklenici něčeho, co's ani nechtěl. Sotva ses vyškrábal na stoličku, namočíš rty v pití, proč ta holka tak civí ? Sereš na ni a dál se brouzdáš tmou svý hlavy. Vlezeš si do kouta, polykáš sliny, posloucháš hudbu, co ti leze z uší. Vzpomínky 'sou starý, ale pořád bolej', jako ta kudla, co ti čouhá ze zad, je to špína, tenhle život.
Ta holka sedí vedle tebe, něco ti říká, sereš na ni a dál se brouzdáš tmou svý hlavy. V prázdný krabičce hledáš cigaretu, ta holka ti jednu dává, bereš si a dál se brouzdáš tmou svý hlavy. Je pondělí, zase's zapomněl jít do práce, stejně jako minulej čtvrtek a taky pátek, vůbec nějak zapomínáš, ale to se stává.
Namočíš prst v kapce krve, co ti vodkápla z bolavýho nosu a čmáráš něco na bar, nevidíš na to, je tam tma. Až na tebe chlápek zpoza pultu zařve, řve na tebe, abys šel už domů, ale co doma, co tě tam čeká, čtyři poblitý zdi, rozbitá televize, cos po ní posledně hodil tou dlažební kostkou z dlažby na náměstí.
Ta holka tě tahá, říká něco tomu chlápkovi a tahá tě za ruku ven. Už je tu tma, svítěj lampy i auta svítěj, všechno tady bliká, je to pěkný, ale je ti to jedno, ta holka tě tahá za ruku někam pryč, sereš na ni a dál se brouzdáš tmou svý hlavy. Auta na tebe svítěj, ale je ti to jedno, taky's takhle svítil. Ještě, že tě nenašli, jak ses tam nadrátovanej vomotal okolo toho sloupu, to auto snad ani nebylo tvý, nevíš a sereš na to.
Někde seš, nevíš kde, zakopáváš vo schody, je to tu pěkný, ale nic ti to neříká. Ten druhej tam asi zůstal, neviděl's ho zdrhat, taky's na něj nečekal. Vodešel's, stejně tě nenašli, sereš na to. Ani's ho neznal, v tom baru si k tobě přised', vodkaď se tam vzal ? Vyfouk's dým z cigarety, co se ti objevila v ruce. Chce se ti jít. Sotva ses postavil, zase tě tahá, sereš na ni a dál se brouzdáš tmou svý hlavy.
Přemýšlíš, kde's byl včera, ráno ses probudil před nádražím na lavičce, pod hlavou's měl knihu, kde's ji vzal, to už nevíš, už dlouho's nic nečet'. Je léto, ale stejně ti byla zima, možná pršelo, měl's mokrý kalhoty. Sebral's víno nějakýmu chlápkovi, co spal vedle na lavici a šel's ulicí, nevíš kam. Lidi se ti vyhejbali, asi se tě báli nebo štítili. Bylo ti to jedno.
Je ti zima, ležíš nahej na posteli, zase seš mokrej, je ti to divný, že voníš, ale asi ti to je tak nějak jedno. Jenom ti je zima, asi že seš mokrej.
Na nároží u bufetu's potkal chlápka, cos ho dlouho neviděl, nechtěl's ho vidět, ale byl tam. Hodili jste spolu nějakou řeč, nevíš vo čem a potom jste vypili to víno, co zbejvalo v lahvi, rozbila se ti v ruce, když's upad' dole na nábřeží, jak jste zdrhali před nějakejma chlápkama v uniformách, co se vynořili na horním konci ulice, pořezal sis ruce vo to sklo, utřel ses do kalhot, nechytili tě, ten druhej někam zmizel, už's ho neviděl, asi někam šel, nevíš a je ti to jedno. Na konci ulice, tam, co ses tenkrát vomotal kolem toho sloupu, ses posadil, jen tak na kraj chodníku, nohy sis natáh' do silnice a čekal's, nevíš na co, prostě jsi chtěl čekat, bavilo tě to. Slunce pomalu klesalo k západu, když ses zved'. Šel's parkem, všechno tam vonělo, spali tam nějaký bezdomovci v roztrhaných, mastných hadrech, neznal's je, jenom ses kouk' a šel jsi jinam. Někde ses byl napít, asi někde, kde tě neznaj, jinde by ti už asi nenalili, venku začalo pršet, voblík sis nějakou bundu, co visela u dveří a vyšel's do toho deště. Byla to pěkná bunda, kožená, celkem ti seděla k tvejm roztrhanejm džínám, ale nebyla tvoje a to asi někoho naštvalo, popad' tě za rameno a dostal's pěstí. Když ses zved' ze země, bolela tě hlava, utřel sis krev do trička, už jsi neměl bundu, stejně nebyla tvoje, asi ti to bylo jedno, jenom ten nos tě bolel, možná's ho měl zlomený, ale to se stává. Viděl's nějaký bufet u cesty, byl špinavý a malý, ale byl tam.
Seděl's, ani nevíš kde, usrkával's ze sklenice, co stála před tebou a koukal's na lidi, jak čekali naproti na autobusové zastávce, některý jen tak seděli, jiný nervózně přecházeli, hleděl's na ně, ale vlastně ti bylo jedno, že tam jsou, stejně jim bylo jedno, že's tam seděl. Ani's nedopil, zved' ses a vyšel zpátky na ulici, byla plná lidí, byli však úplně stejný jako všichni ostatní, šli cestou proti tobě, nějak's je neviděl, jenom jsi šel. Byl večer, ale stejně bylo strašný horko, horko a těžký dusno, slunce stálo nad domy a sálalo ti přímo do tvý tváře, poposunul sis černý brýle hloub' do očí, slunce je vrah, samá rakovina a pot, smrdutý, lepkavý pot, který se ti leskl na tváři a lepil ti špinavý tričko na tvý vychrtlý, zjizvený tělo, lepil ti přiblblý, žíznivý hmyz na čelo pokrytý mrakem a prachem toho nechutnýho velkoměsta. Přešel's ulici, nevšim sis aut, co na tebe troubili, jen tak's prošel mezi něma. Na druhý straně byli taky lidi, bylo jich hodně, ale nevadili ti, nic ti nevadilo, jenom jsi šel a kouřil svou cigaretu, mraky byly pryč, obloha byla zase čistá, jak zadek novorozeněte, bylo to pěkný, jenom to slunce kdyby tolik nepálilo, svlík' sis propocený, špinavý tričko, který smrdělo pot a krví a vystavil's svou nahou, zjizvenou hruď vražednejm paprskům toho všivýho slunce, co se ti vysmívalo z oblohy. Měl's žízeň a bylo ti horko a ta žízeň, ta ti dávala zabrat, sebral's nějaký jídlo, co leželo na stole jedný zahradní restaurace, co's ji potkal, bylo snad něčí, ale sral's na to, nikdo tě nehonil, nikdo ho nechtěl zpátky, co si můžeš myslet o takovým jídle, prostě bylo dobrý, sněd's ho, měl's žízeň jako křižák po prohraný bitvě někde v poušti svatý země s bandou Arabů v patách. Chtělo se ti křičet, ale měl's v ústech sucho, že se ti ani nechtělo. Ta žízeň a horko, odráželo se od rozpálenýho asfaltu přímo do tvý tváře, všechno bylo rozžhavený do běla, jenom ty dveře, co tě volaly, aby ses skryl v jejich stínu, lidi se ti motali před očima, poslechl's volání a začal's hledat cestičku mezi lidma, trvalo ti to, trvalo ti strašně dlouho, než jsi našel správný směr a vymotal ses ze sevření lidí spěchajících za svejma cílama, prošel's dveřma, co tě volali tvým jménem.