Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Obraz věštby

28. 05. 2009
0
2
589
Autor
Jeannine
Zapadá slunce jednoho dne, cesta se vine do neznáma.
Mezi třetí a čtvrtou hodinou noční musím setřít několik slz z tváře;
Těch slz, které roztrhají mlhu v cáry a ukážou
Pravou barvu očí.

Ve svých denních i nočních snech se ukrývám
Ve víru listí a slunce Tvých očí
A každá vzpomínka na Tebe, co se vynoří z paměti, a každá Tvoje fotografie
Mě pokradmu ničí a dává touhu žít a sílu nepřestávat snít.

Od chvíle, kdy jsem tě poprvé doopravdy uviděla,
Nejen očima, ale rovněž srdcem,
Údery klekání zní mi jako věštby hlas:

Až obejmeš toho, jenž je srdcem tvého zvonu,
Už nikdy nebudeš mít strach.

2 názory

Toscana
28. 05. 2009
Dát tip
Až obejmeš toho, jenž je srdcem tvého zvonu, Už nikdy nebudeš mít strach. - tohle jediné se mi jako nápad opravdu moc líbilo, jenže nevím, jestli dávat tip za tak malou část celku... (zbytek souhlas s katugiro) Mj. když ti každý verš začíná velkým písmenem, pak si myslím, že je zcela zbytečné používat čárky a tečky na jejich koncích... ruší to při čtení.

katugiro
28. 05. 2009
Dát tip
takhle ne... to je mix pubertálního vzdychání a 19. století stačí se zamyslet třeba nad "(se ukrývám) ve víru listí a slunce tvých očí" - ve víru listí a slunce? slunce tvých očí a listí tvých očí? vážně se v denních a nočních snech ukrýváš v nějakých vírech? a když už ve slunci jeho očí, to listí je listí jeho očí(?), nebo je tam úplně nesouvisející? není to fér, takhle pitvat básně, ale psát nesmysly také není dvakrát košer

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru