List

Procházím se krajinou

beze stromů, květin, zvířat

Jsem tam sama

samotinká jako poslední

lístek na stromu

na podzim

Padám pomalu, klouzavě

cestou se dívám na

mokrý svět od deště

koukám na mladé milence

procházející se po cestičce lásky,

která je staletá,

a tiše jim závidím

padám

přibližuji se ke konci své

cesty

narážím na větev

problém, nesnáz

překrucuji se na jinou

stranu

padám úplně jinam

do neznáma

cestuji

vidím opět dva milence

ty samé jenom v jiném věku

ve stáří

já jsem stále sama

a padám dolů, k zemi

vstřebávám všechny

zážitky

objevuji celý svět

zvykám si na prostředí

a náhle vítr

zanáší mě zase do

cizích krajin

upadám na zem

do spánku

věčného spánku

jsem list...

jsem člověk...

jsem mrtvá!...

nejsem!!!!