Návštěva tajemného hradu

Usínáám......

      Dvě sochy kamených lvů se dívají do dáli, starověké louče plápolají a osvicují vchod. Je temná noc a já stojím před honosnou haciendou.Dýchá na mně atmosféra trochu děsivá, avšak protkaná dobou 18. století. Strop zdobí propracované fresky a nástěnné malby umělců. Opatrně se rozhlédnu a vstoupím dovnitř.
     Ocitám se v černočerné chodbě provázena strašlivou tmou. V dálce vidím oslňujíci světlo, které mě vede dál a slyším slabou hudbu. Nacházím se v malém komorním tanečním sále. Dámy mají bohaté šaty, těmně modrých a rudých saténů zdobené krajkami.Pánové, oblečeni v hedvábných oblecích a v bílých rukavičkách jsou opravdový gentlemani. Tváře všech přítomných zakrývají škrabošky a v sále vládne veselá atmosféra provázena ponurým osvětlením. Nikdo si mě nevšímá a ani nevidí.
     Procházím chodbou a na jejím konci jsou těžké kované dvěře s obrovským klepadlem. Vší silou je otevřu a stojím na vydlážděném balkóně, před sebou nádhernou zámeckou zahradu.Ale to je přeci náš zámek! Scházím po kameném schodišti, v dálce mávám pana Casanovi a obdivuji úchvatnou fontánu obklopenou keři šípkových růží a udržované záhonky cizokrajných květin. Svítá. V odlehlých místech parku nacházím zamilované páry skrývající se před před zraky ostatní, šťastně se objímají na lavičkách za tiché kulisy probouzejících se ptáků.
     Žhnoucí kotouč zlatého světla vychátí nad obzor a oznamuje nový den. Zahrada ihned dostává nový rozměr. Bílé dlouhosrsté kolie běhají po trávníku a hrají si s rozdováděnými detmi. Dvě dámy s růžovými paraflíčky v romantických šatech mi kynou na pozdrav a pokračují v družném hovoru.
     Zamířím zpět do zámku a opět se setkávám s panem Casanovou, který ve své knihovně sepisuje při mihotajícícm plamínku svíčky něco velmi důležitého. Chvíli ho pozoruji a rozhlížím se po zvučných jménech zdobících staré zaprášené knihy autorů dnešní světové literatury.
    Po chutném obědě s hrabětem z Valdštějna nastávají v zámku všeobecné přípravy na večerní slavnost v malém komorním sále, s pány v bílých rukavičkách tančících s dámami oblečenými do rudých a modrých saténů.......v tu chvíli mě sluníčko pošimrá na nose já se probudím a jdu se podívat k onknu. Vidím zahradu, o které se mi večer zdálo! Nebo nezdálo!Třeba to nebyl sen!

---