Motýlci a moře

Sluneční paprsky se vynořily zpoza okraje moře a ozářily obličej spící dívky. Dívky, jenž byla sama na velkém ostrově. Dny zde byly teplé a vlhké, kolem rostlo plno obrovských stromů a prakticky celý ostrov byl bujně zarostlý. Obvod tvořily písečné pláže a jen na jednom místě se do moře svazoval vysoký útes, vlny zde divoce narážely do skalní stěny.

Jelikož zde dívka byla pár dní ani nevěděla, že útes existuje. Pomalu otevírala oči a jako každý den doufala, že se vzbudí doma ve své posteli, a že to všechno byl jen zlý sen. Jenže sen to nebyl, loď na které se plavila s rodiči opravdu ztroskotala a ona byla opravdu jediný žijící pasažér. Pomalu se teda zvedla ze svého narychlo udělaného úkrytu a zamířila k místnímu potůčku.

Po snídani složené z bobulí a tropického ovoce se dívka vydala na každodenní průzkum ostrova. Po jíž dříve vyšlapané a označené cestičce se vydala na sever ostrova, k onomu jí neznámému útesu. Šla několik hodin, poctivě si vyšlapávala novou cestičku. Při každém šustnutí nebo prasknutí větvičky nadskočila několik centimetrů, ještě neměla tu čest seznámit se s místními obyvateli a upřímně po tom netoužila. Takto opatrně pokračovala dál, než došla na malinký palouček. Okamžitě ji to místo uchvátilo, několik prvních minut jen nehnutě stála a s jiskřením v očích sledovala to nádherné a magické místo.

Ani neslyšela tichý pleskavý zvuk křídel. Až po chvíli ji došlo, že něco není v pořádku. Pomalu se otočila a její pohled padl na tu nejneuvěřitelnější věc, kterou kdy viděla. Za ní poletoval na místě houf asi stovky motýlů. Tiše se poletovali sem a tam. Hned si byla jistá, že ti motýlci nejsou jako ti, které zná z domova. Tihle byli nejméně desetkrát větší a mnohem barevnější. V jednu chvíli si jen tak poletovali na jednom místě a v další se všichni na jakýsi neviditelný povel rozlétli k dívce. Do vteřiny ji všichni obklopili a svými jemnými křídli se jí otírali o kůži. Dívka, jakoby omámená jejich krásou, se jen usmívala a vůbec nevnímala, že motýlci ji pomalu vedou z paloučku dále na sever.

Stromy se před dívkou obklopenou motýli tiše rozestoupili a uvolnili jim už dříve vyšlapanou cestičku. Po chvíli, když došli až na samí okraj útesu, se motýlci na další neviditelný povel slétli za dívčina záda a udělali tak hustý hlouček třepotajících se křídel. Stačilo poslední natrénované šťouchnutí do zad a dívka se s výkřikem zřítila do hladového moře. Stačila jedna vlna a dívku spolklo moře, jako hladový dravec spolkne svou kořist.

Není náhoda, že dívčin život skončil takto tragicky. Motýlí představení bylo záměrné a předem nacvičené. Kdysi na ostrově žila mocná čarodějnice a ta si je takto vycvičila pro svou ochranu. To že čarodějnice už je po smrti však motýli nevědí, a tak shodí z útesu každého návštěvníka ostrova. Vždy jen při posledním výkřiku oběti motýlů, z ostrova vzlétne hejno barevných ptáků a z dálky se ozve toužebné a hladové zavití vlků...