Setkání...

Zahlédl jsem ho stát před hospodou "Na kulatém rohu"...

Měl na sobě obnošené montérky, pruhované tričko a hnědé prošlápnuté pracovní škrpály. Bylo mu tak padesát, s holením si hlavu nelámal. Dlabal spokojeně z papíru kolečka salámu a přikusoval housku, která se mu drobila po bradě, oblečení i všude kolem po zemi. Dobaštil, obrátil do sebe zbytek obsahu hnědé lahve výčepního a pak si sám pro sebe pronesl: "Můj život nekonečně překračuje hranice uvědomění, jehož kdy mohu o svém životě nabýt. Existovat znamená prostě být tu: existující se objevují, dají se potkat, ale nikdy je nelze odvodit."
A se spokojeným krknutím zamířil zpátky do práce...

---