Jeden je den

Stanislav Strmiska

 

 

 

 

 

Byl již šestý den po úplňku, ale několik ptáků stále ještě spalo s hlavami schovanými pod křídly na kostelní věži.

Osiřelá vdova vzala aktuální výtisk akutních zpráv a zabalila do něj krvavou tlačenku, kterou den předtím tajně olizoval zahradníkův pes.

V nedalekém údolí mezitím zurčel neširoký potůček a pleskal zlatými rybkami o placaté kameny, až z nich zlaté jikry padaly.

Krutá správcová ústavu pro choromyslné kočky přivezla oprýskanou zelenou (původně však červenou) dodávkou s motorem chabého výkonu několik stovek otrávených myší a na sedadle spolujezdce kávovo-čokoládovo-kakaovo-meltový dort, zdobený kusy želatinových podivných věcí s chutí možná citronu a někdy také pomeranče nebo borůvek.

Nevrlý starý pán se právě pomazlil s chlapci předškolního věku a poté na ně vzal kovaný karabáč s malými andílky u rukojeti. Jeho umělý chrup standardně ponořený ve sklenici vody vedle postele s nebesy je již několik hodin k nenalezení, přestože sklenice je stále na svém neoddiskutovatelně stabilním místě. Proto usedl do pohovky s pomuchlaným přehozem a jal se hladit svého oblíbeného leguána. I když se již pár měsíců nehýbe, není připraven na to, aby uvěřil, že je zřejmě mrtvý.

Potemnělou ulicí procházel začínající zloděj právě v okamžiku, kdy v nedalekém křoví zadržel dech vyplašený brutální vrah. Nechtěl být spatřen a tak raději spolknul aspoň půlku pilulky neviditelnosti a vtom okamžiku mu zmizela hlava, ruce a trup.

Osiřelá vdova zhasnula lampu se stínítkem z nebohého netopýra a po tmě vzpomínala na nebožtíka.

Spokojený popelář vzal minci a vyryl jí další rýhu do stolu z měkkého dřeva.

Nakonec to není tak špatné, pomyslel si prodavač z nedaleké pekárny a zlomil si levou nohu v kotníku, aby ráno nemusel do práce.

Osiřelá vdova rozsvítila lampu se stínítkem z nebohého netopýra a ve světle už na nebožtíka nevzpomínala.

Nevrlý starý pán usnul únavou na pohovce s pomuchlaným přehozem, a s leguánem v náručí velmi tiše a pomalu odlevitoval do postele s nebesy a prachovou peřinou.

Krutá správcová ústavu pro choromyslné kočky rozdala svým svěřenkyním otrávené myši a poté spáchala sebevraždu kávovo-čokoládovo-kakaovo-meltovým dortem, jenž byl zdoben želatinovými podivnými věcmi s chutí možná citronu a někdy také pomeranče nebo borůvek.

Pilulka neviditelnosti pomalu přestávala účinkovat a tak brutální vrah při procházce potemnělou ulicí vystrašil a vyplašil několik opilců s různými obsahy krve v alkoholu. Ráno budou ochotně přísahat, že ten chlap byl vidět jen tak napůl. Netušili, že kdyby je nevyrušil a oni pokračovali ve své započaté cestě, přejelo by je zanedlouho popelářské auto.

Bílá kočka se opozdila s večeří a nyní nad ránem si pochutnává na otrávené myši a chrochtá u toho blahem.

Je již sedmý den po úplňku, a přesto na věži spí ještě poslední pták s hlavou schovanou pod křídlem. Je však možné, že nespí, poněvadž není na první pohled vidět, jestli mu stále ještě tluče srdce.