O vyhynutí biologických strojů

O vyhynutí biologických strojů
(český překlad z mého originálu v angličtině)

Kdysi velmi dávno, zrodili se malí tvorové. Mikrové, jak je můžeme nazývat, byli tak malí, že bychom je nebyli schopni vidět pouhým okem. Tak malí, že i planeta pro ně byla absolutně nekonečným vesmírem. A tak jako my nejsme schopni vidět jejich svět přímo, oni nebyli schopni pozorovat makrosvět jejich smysly, protože pro ně to vše bylo vzdálené a skryté za vším, co je obklopovalo. Tak vzdálené, jako jsou ostatní planety slunečního systému, nebo dokonce hvězdy, pro nás.

Žili jednoduché životy, vzájemně se ovlivňovali, sdružovali se do malých skupin, ale žili poměrně samostatně. Věděli velmi málo o tom, kdo jsou, ale byli něčím tak důležitým a ovlivňujícím svět, že si to ani nedokázali představit.

Až jednou jeden z mikrů vyvinul (jestli se to tak dá nazývat, protože mikrové nejsou jako my) zvláštní process, umožňující pozorovat strukturu makrosvěta a jeho fyzické změny v čase.

A mikrové procitly, uzříce pravdu o světě okolo nich. Nyní chápali, že je tam venku ještě jiný svět a toužili ho zkoumat. Jenže byli příliš malí.

A tak začali vytvářet stavební plány pro budování pohybujících se struktur. A začali je stavět. Větší a větší pohyblivé stroje. Žili v nich, cestovali jimi a jistým způsobem je řídili, sdílením jejich kolektivní inteligence s těmi velkými biologickými stroji.

Jednoho dne jejich stroje byly tak sofistikované a jejich koletivní inteligence tak vyspělá, že si uvědomily svou existenci. Začaly pátrat po svém původu a nalezly mikry.

Ale stroje byly ješitné. Tak ješitné, že nebyly schopny věřit svému původu v myslích malých tvorů, kterým nebyly schopny dostatečně porozumnět. A tak mnoho z ních raději ve své pýše věřilo, že pouze něco ohromného, s téměř nekonečnou silou, bylo dost dobré, aby to bylo jejich stvořitelem. A tak i nadále ignorovali existenci jejich mocných stvořitelů a zacházeli s nimi prostě jen jako s jejich stavebnímy kameny.

Časem jejich pýcha způsobila dokonce války mezi nimy a frakcemi národa jejich malých stvořitelů. Přicházelo více a více nemocí, ničících těla ješitných strojů. A stoje, přestože tak sofistikované, nebyly schopny se všem ubránit. A tak jednoho dne neuspěly. Vymřely. Protože je těžké bojovat s Bohem.

The Extinction of the biological Machine

(originál v AJ)

A very long time ago, there was a rise of small species. The Micros, how we could call them, were so small, that we would not be able to see them by naked eye. So small, that even each planet was for them absolutely infinite universe. And like we are unable to see their world directly, they were unable to observe macroworld by their senses, cause for them it was everything so distant and hideaway behind everything surrounding them. So far-away, like other planets of the Solar system, or even stars, are for us.

They have been living simple lives, interacting with each other, gathering in smaller groups, but they were quite standalone. They knew very little about who they were, but they were something so important and influential in the universe, that they couldn't even imagine.

Once upon a time, one of the Micros, developed (if we can call it this way, because Micros are not like us) special process, making it posible to observe macroworld structure and physical changes of it in time.

And the Micros awakened, beholding the truth about the world around them. They understood now, that there was another world out there and they desired to survey it. So they began to be creating plans for building bigger and bigger moving structures. They have been living inside of them, traveling on them and driving them from a certain standpoint, by sharing their collective inteligence with their big biological machines.

But one day their machines became so sofisticated already and their collective inteligence so advanced, that they became aware of their existence. They began to search for their origin and found micros. But they were vainglorious. So vainglorious, that they were unable to believe in their origin in the minds of small creatures, whom they were unable to understand sufficiently. So many of them rather believed in their pride, that only something overwhelming, with almost infinite power, was good enough to be their creator. And so they have been ignoring the existence of their overwhelming creators and handling them just like building bricks of their bodies.

In time, it even incited wars between them and factions of their small creators nation. There was more and more of diseases, destructing the bodies of the vainglorious machines. And the machines, even so sofisticated, were unable to defeat them all. So they failed one day. They died out. Cause it is hard to fight against God.