Bajka o medvědu a ošklivém kačátku

Byl jednou jeden  mladý mědvěd.

Žil v  jednom lese(no ona to byla spíš džungle)a bylo mu dobře (no trochu smutno že je sam)

Až jednoho podzimniho dne potkal v tom lese.

Podivné stvorení.

"Co nebo kdo si"

 Zeptal jsem medvěd protože měl s toho stvoření trohu strach.

(nikdy nevíte co mužete potkat na těchle divnej mistech,a tohle divný místo bylo )

"Ošklívé kačátko řekl tvor "

a" co tu děláš"

" Schovávám!

"A před čím byl zvědavý medvěd "

To ja nevím

Odpovědala bytost.

Tak se už ničeho neboj budˇ tu se mnou a já tě budu chránit .

A tak se stalo .

Ošklivé káčatko a mědvěd spolu žili.

Moc si ma sebe zvykli a byly spojený.

Jenže časem se s ošklivého káčátka stala krasná 

bila labutˇ

a jednoho dne odletěla.

Mědvěd s toho byl jestě dlouho smůtný céle roky na ní myslel Ale na konec mu vybledla v paměti a on zkoro zapoměl ...............

Roky bězely a z hodného mladého medvěda se stal zlý velký  medvěd

Co se naučil chodit k městu.

Na odpatky z popelnic.

Nakonec se spráhnul z vlčí smečkou.

(To je pro slušného medvěda ta najvětší ostuda)

Dlouho dlouho sní sní lovil...............

A pak zase zničeho nic

se objevila jeho bíla labutˇ

Byla celá přiserně pošramocéná

samá hluboká jizva spousty krvavej šrámů

Medvěd ji to všechno po pravdě řek

Já už "nejsem co sem býval "

" Viš lovím z vlky !

A ty víš co to pro slušného mědvěda znamená

Ale medvěde ja nemám tak kam uplne jít

nemoch by ses z vlky rozkomotřit.

"No uvidime co se s tim dá dělat"

Řekl  medvěd.

A tak medvěd přestal

lovit z vlky.

Začal znovu žit z krásnou bilou labutí .

Byly to krásne dny .

Labutˇ se pomalu dávala do hromady Šrámy se vyléčily

a pomalu žačaly mizet i jizvy.

Ale pal se vlčí smečka vrátila

a byla silnejši než dřív.

Medvěd sní nejdřív bojoval

Často potom chodil domů cely pomlácený a špinaví.

Bílé labuti se to moc  nelíbylo. 

Jednoho dne dostala nápad

"Tak s nima přestanˇ bojovat.

Jen se jim vyhybej" řekla labutˇ

A tak medvěd začal prěd vlčí smečkout utíkat.

Ale to bylo pro medvěda snad jestě horší.

Cele dni se jenom skrýval nebo utíkal.

Stávala se z něho podivná bytost

Tělo měl jako medvěd srdce vlka a duši tu měl kralíčí.

Doma byl pak jonom zlej

Parkrát  i hodně zlej.............

V těch dnech se ho jeho bíla labut  začala bát.

 A co bylo horší začala ho nenávidět,za to čím je.

(A to je pro labutě moc zlá věc, taková nenávist)

Labutˇ začala hřadnout a hřadnou.

Medvěd by si dřiv takove strašné změny všiml

ale ted byl  bytostí,

ktera neměla z medvědem skoro nic společného.

A jednou takhle z jara medvěd běží lesem.

Utikál zase před smečkou.

Daři se se před vlky , dobře schovávat.

Hmmm myslí si medvěd to mě jistě moje bila labutˇ pochvalí.

A na jednou vidí svojí bilou labutˇ jak odléta

Medvěd se zarazí ,

potom se přiserně zamřací a hrozně zařve

(Nejdřiv cití hrozný hněv potom smutek ,pak uz jen hambu)

To se dalo čekat" labutˇ není medvěd"

pomyslý si zatrpkle si medvěd.

(Pak si všimne jak je tedˇ v letu zase krásná a nádherná)

A pak mu všechno dojde ,

Usměje se

(Letˇmoje bílá labuti jonom letˇ)

(Štasnou cestu a čisté nebe)

Usměv se změní v  temný škleb

"Labutˇ není medvěd"

"A medvěd není vlk a vůbec už a né kralik"!!!

Vztekle zamručí medvěd

Pak se otočí se směrem k přibihajici vlcí smečce

Lesem se rozezní strašný medvědí řev a vydešené knučení vlků.............