Jak moc jsem si podobná

Nikdo nedokáže pochopit ty pocity toho dne,
kdy jsem odcházela od tebe.
Nebe se opět zacelilo
Modrá barva se mi vrývala do tváře,
Slunce mi odpustilo
uprostřed pole, u oltáře.
Zpocená vlastní opilostí,
malá ztracená víla,
v prostotě nevinnosti
s tím, kým jsem byla                                                                                                    
ležela jsem v trávě místo obilí,
v absolutním světle,
čekala jsem kdo mi odpoví,
kdo si lehne vedle.

Hnaná strachem odpovědnosti,
za svojí osobu,
běžela jsem pryč,
tam kde to znám.

Malá ztracená víla,
co našla a ztratila odvahu,
být tím kým jsem byla,
být jednou opravdu.

Paranoidní touhy,
nevyslovitelné představy,
bolesti břicha z ničeho,
srdeční zástavy..

Návaly emocí,
příliš intenzivní vnímavost,
záplavy světů odnikud,
předčasná nespavost.

Moje a tvoje tělo,
naprostá extáze,
Před ránem,
mám to v povaze,
nabízet se..

---