Region

Když se takhle chci jet projet po vinařské stezce,

díky ztuhlé zadnici mně nasedá se těžce.

Rok jsem si jen šunky válel, televizní fanda,

teďka vyjít schody není pro mě žádná sranda.

S úlevou, že na chvilku vypadnu od své družky

míjím známá místa, včetně cedule ‚Hrušky‘.

Tam, kde místo vody teče proudem slivovice,

honosí se krásným zámkem, jménem Milotice.

Nohy bolí jako svině, šlapu dále přesto,

dva komíny naznačují, že se blíží město.

Lidé jsou tu velmi vstřícní, nabízejí vína,

Na hranici zjišťuji, že byli z Hodonína.

Naposledy pamatuji, že jak šakal zvracím,

Následně pak padám z kola a vědomí ztrácím.

Těžké bylo další ráno, vstávám po opici,

Zjišťuju, že nejsem v Česku, nýbrž ve Skalici.

Po návratu domů davám kolo zpět do sklepa,

Nenasednu na něj zas až do příštího léta.