Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNormální holka nebo upíří královna?
08. 06. 2009
1
1
1266
Autor
Martulle
Kapitola 2
Štěstí a tajemství
Ve škole jsem byla celý den nedočkavá. Ale začínala jsem být i dost nervózní a čím víc se konec školy blížil, tím víc mě to bralo. A když skončila málem jsem cestou domů nervozitou omdlela. Ale to se stává pře prvním rande každému, ne?
A tak jsem radši šla pomalu a zhluboka dýchala. Došla jsem domů a bylo čtvrt na tři takže jsem měla půl hodiny na to abych vyhrabala to triko.Otevřela jsem moji ne moc napráskanou skříň a začala jsem aktivně hledat.
Našla jsem sice asi pět triček, ale moc dobře jsem věděla proč byly tak zahrabané. Prostě hrůza. Ale když už jsem to chtěla pomalu vzdát a jít prostě nahatá našla jsem poslední a to bylo ono bylo to triko překrásné přesně takové jsem potřebovala a ani jsem nevěděla, že ho ve skříni mám. Bylo to triko přesně podle poslední módy. Bylo černo bíle pruhované a mělo vepředu srdíčko. Muselo být hodně staré ani se nedivím, že jsem ho neobjevila dřív ve skříni moc neuklízím to přiznám.
Ale už mi zbývalo jen patnáct minut k tomu, abych se dostrojila a namalovala. Naštěstí jsem to zvládla ale vyšla jsem až 55 !!! A tak jsem se dala do běhu, ale nemohla jsem běžet celou cestu co by si o mě Farid myslel, kdybych tam došla celá upocená a udýchaná. A tak jsem běžela jen půlku cesty a pak se rozdýchala a upravila. Když jsem tam došla už pomalu, ale s bušícím srdcem, nikdo tam nestál. Padl na mě strach z mého snu. Zůstala jsem tam jen tak stát a koukala jsem do země. Do očí se mi hnaly slzy ,ale překonala jsem je, k mému štěstí. Totiž do pěti minut, co sem tam tak stála, doběhl Farid. Celý udýchaný mě obejmul a potom se mi začal horoucně omlouvat, že ještě musel něco doma udělat. Omlouval se celou cestu do cukrárny. Kam mě mimochodem pozval za to čekání. Já jsem mu zase celou cestu opakovala, že se nic nestalo, pět minut ještě nikoho nezabilo.
,,Hele fakt promiň moc se ti omlouvám doufám, že mi to odpustíš!“Už asi po desáté jsem se na něj podívala, ale teď jsem se zastavila a chytla ho za ramena a řekla:
,,Faride říkám, že i to nevadilo hlavně, že jsi došel a jsme spolu chápeš?“ Farid mi dal svoje ruce na moje a odpověděl:
,,Jo, jo chápu a sem rád, že jsi neodešla a jsme teď doopravdy spolu!“ Ale to měl pravdu ještě dalších 5 minut a odešla bych. Chtěla jsem mu to říct, ale on se na mě tak krásně usmál, že mi došla slova. Potom jsem sjela rukama a Farid taky. A pro jistotu aby veděl, že to fakt tak je, jsem ho chytla za ruku. Bylo to jako v ráji. Mé sny se nevyplnily, spíš by se mohl splnit ten první…
Ale nic se nesmí předbíhat, zatím bylo jen první rande a ruce to by pro dnešek stačilo, jinak by mi moje srdce explodovalo štěstím. Když jsme došli do cukrárny dali jsme si oba kelímek limonády a zmrzku, potom jsme šli dál.Domluvili jsme se, že půjdeme do parku.
A jakmile jsme vyšli poprvé jsem měla ten pocit. Poprvé jsem se musela otočit, protože se mi zdálo, že jde někdo za námi, potom už jsem neměla klid. Než jsme došli do parku musela jsem se takhle otáčet asi pětkrát. Nemohla jsem se zbavit pocitu, že někdo jde za námi. Faridovi jsem však nic neřekla. I když vypadalo, že si toho taky už všiml.
Když jsme došli do parku zavedla jsem ho k fontánkám, tam jsme si sedli na lavičku, pořád jsme se drželi za ruce a začali jsme si povídat o všem možném. A jak jsme si tak chvilku povídali, chvilku se na sebe jen tak dívaly a usmívaly. Do toho nám krásně šuměla fontánka a zpívali ptáčci. A najednou od tří hodin bylo najednou půl šesté. Ještě že jsem si toho včas všimla, musela jsem být v šest doma. A tak jsem řekla Faridovi, abychom už šli, že musím domů. A tak jsme se zvedli a šli nazpátek. Ale to jsme asi neměli dělat. Nebo jsme aspoň neměli jít tou cestou kterou jsme šli. Nevím co z toho, ale nemělo se to stát.
Když jsme zabočili za první roh, Farid se zarazil pustil mě a začal se pomalu rozhlížet. Já jsem jenom stála a koukala na něj co to dělá. Najednou se na mě otočil a chytil mě za ramena, že jsem málem spadla, jak jsem se lekla naklonil se ke mně a udělal to co bych v téhle chvíli nejméně čekala. Políbil mě, potom se na mě dlouho díval a jen řekl:
,,Miluji tě!!“ Pustil mě z obětí a rychle odběhl někam za další roh. Ještě asi pět minut jsem tam stála jako solný sloup a čekala jestli se vrátí, ale nevrátil. Smutně jsem svěsila hlavu otočila jsem se a šla jsem zpátky domů. Když jsem došla bylo právě šest a tak jsem se zavřela v pokoji lehla jsem si do polštáře a brečela jsem.
,,Proč zrovna dneska proč se to muselo tak zkazit bylo to tak krásné. A co se to tam vlastně stalo ani nevím Farid se jen tak divně rozhlížel, a pak jako by taky někoho viděl. Potom mě políbil.“ To bylo tak krásné.
„ Ale proč tak rychle odešel??“
V tom mě napadlo, že může být na počítači a že by mi to mohl vysvětlit. A navíc on je tam pořád. Ale když jsem zapnula počítač na icq nebyl ani na chatu což bylo divné, jak jsem říkala byl tam vždycky.
Muselo se něco stát, doufám že je v pořádku. Ale něco se opravdu stát muselo a jelikož je Farid skoro můj kluk, musím vědět co. A když mi to neřekne on zjistím si to sama. Jsem rozhodnutá. A myslím, že tohle bude nějaký dobrodružství.
Večer jsem nemohla usnou pořád jsem přemýšlela co jen Farid může tajit, vůbec nic mě nenapadlo. Co by taky mohl někdo tak krásný jako on tajit a jak to vypadalo tak něco důležitého. Opravdu by mě ani ve snu nenapadlo co tajil doopravdy…
Když jsem se ráno vzbudila ani jsem nevěděla jak jsem usnula, ale určitě jsem na nic nepřišla. Naštěstí byla zrovna sobota takže jsem nemusela spěchat do školy a mohla jsem si v klidu ještě poležet. Ještě štěstí, že mě včas napadlo, že už by mohl být na počítači Farid. Vyskočila jsem s postele a rychle jsem zapnula počítač. Bylo k neověření, že zrovna teďka byl tak neskutečně pomalý málem jsem do něj třískla aby si pohnul. Když jsem se konečně připojila. BYL TAM!!!
Vyskočila jsem snad dva metry. Tak šťastná jsem nebyla hodně dlouho. Hned jsem mu začala psát a vyptávat se ho na hodně věcí. Třeba proč tak zmizel a jestli nemá nějaký problém. On byl ale nějaký divný, odpovídal velice krátce. Přestože normálně mi psal zdlouhavé zprávy. Odpovídal jednoslovně jenom ano nebo ne. Po chvilce mě to začínalo štvát, ale i když jsem se ho nejmíň stokrát zeptala co se děje odpovídal, že nic. A navíc po hodině musel narychlo někam jít, přitom u počítače vždycky seděl nekonečně dlouho. Naštěstí jsme si dali schůzku na odpoledne, doufám že mi konečně srozumitelně odpoví. Mezitím jsem si zašla pro snídani a to bylo dobře, protože když jsem odešla od počítače bylo 11 a to by mi mamka už nedovolila jíst. My totiž máme tradici vždy o víkendu jíme ve 12 hodin. Mamka si na tradicích potrpí máme jich doma hodně některé si ani nepamatuji. A tak jsem se pomalu oblíkla učesala a došla jsem dolů nachystat stůl na oběd. Když jsme rychle poobědvali znovu jsem rychle vyběhla nahoru se podívat jestli tam Farid už není.
Ale zase tam nebyl, Ale hned jsem se dozvěděla proč. Podívala jsem se na hodiny a uvědomila si, že máme tu schůzku a už za deset minut!!! Rychle jsem se oblíkla a namalovala, šup sem šup tam.
V tom u dveří zazvonil zvonek, mamka otevřela a zavolala mě dolů, že je to pro mě, hned mi došlo že je to Farid ale bylo jen pět minut po naší schůzce, to nemohl stihnout, leda že by šel k nám rovnou.
A tak jsem neváhala, seběhla dolů a pozdravila jsem Farida, vzala bundu, boty a šli jsme. Nejdřív jsem ho objala a pořádně jsme se pozdravili, alias byla další pusa. Ale hned potom jsem se mu začala omlouvat, že jsem to nestihla. Ale Farid řekl, ať to neřeším, že takhle jsme si kvit. Potom jsem se ho zeptala, proč byl u nás doma a ne na našem domluveném místě. K neuvěření řekl, že tam byl a já nešla a tak mi šel naproti. Neuměla jsem si to vysvětlit, ale už jsem se neptala. Mohl by si myslet, že se moc vnucuji. Ale místo toho jsem se zeptala kam půjdeme. Už jsem chtěla navrhnout pár míst, které mě napadly. Místo toho mi Farid dal ruku před ústa a řekl:
,,Pššššt!!! Dneska jdeme na jedno překrásné místo, které jsem včera oblevil. Moc jsem ti ho chtěl ukázat určitě se ti tam bude líbit.“ A zase se na mě tak krásně usmál. Řeknu vám tomu úsměvu by neodolal nikdo to zdůrazňuji NIKDO. A tak jsem šla za ním. Opět k mému štěstí jsme se opět chytli za ruce. To místo nebylo nějak daleko. Ale Farid se trefil přesně, to místo bylo nádherné. Už jsem o něm slyšela ale nikdy jsem neměla čas sem zajít. A teď jsem tu a navíc s nebombastičtějším klukem na světe. Musím přiznat, málem jsem se rozbrečela dojetím, ale místo toho jsem Farida objala a ze srdce mu poděkovala. A tak jsme se tam objímaly. Já se nakonec fakt rozbrečela a tak to skončila, že mě Farid utěšoval. Bylo to na kopci, kde je jenom lavička a třešeň. Pod kopcem je už jenom louka, je to na kraji města. A i když to je u města by tam krásný klid. A navíc tam nikdo nebyl a slunce do dvou hodin zapadne. Ale to nebylo všechno, když jsem utřela poslední slzu a sedli jsme si na tu lavičku Farid vytáhl růži a omluvil se mi za to, že tak dlouho byl mimo. Musela jsem to říct:
,,Faride já, já nevím co říct, je to nádhera lépe mi nikdy nebylo a vůbec mi nevadí, že si byl mimo. Hlavně, že se ti nic nestalo. Je to tady nádherné a ta růže je taky nádherná, tohle pro mě ještě nikdo neudělal. A víš já tě moc miluji a kdyby ti to nevadilo chtěla bych s tebou chodit.“ Málem jsem to neřekla a vůbec jsem nečekala jak mi odpoví a že řekne tohle:
,,Naty, já tě taky moc miluji a tolik bych ti toho chtěl říct. Ta růže to nic není, vůbec neumím říct všechno co k tobě cítím. A nevadilo by mi to. Jestli dovolíš chtěl bych toto zpečetit.“
A všichni už asi tušíte, co udělal. No samozřejmě, že jsem se políbili. Ale takový polibek mi nikdo ještě nedal, můžu říct s čistým svědomím líbal jako bůh. Připadalo mi to jako věčnost. Ale když už nám došel dech k neštěstí jsme přestali a ještě dalších deset minut se na sebe dívali. Farid okamžitě nahodil svůj úsměv a já no prostě jsem byla zase v sedmém nebi.
Slunce se pomalu blížilo k zemi a jak minuty ubíhaly začalo se smrákat a mě začínala být zima. K neuvěření měl Farid s sebou mikinu a tak mi ji nabídnul, s díky jsem si ji oblékla a dál jsme pozorovali ten krásný západ slunce. Oranžová záře zalila naše obličeje a paprsky jen pomalu mizely za horyzontem. Když už nebylo k vidění nic vstali jsme a pomalu se začali šourat k domovu. Zeptala jsem se Farida, kde vlastně přesně bydlí, ale jen řekl že mají vilu a že si ani nepamatuje adresu. To mi přišlo zvláštní na to, že už tady bydlí dva měsíce je divné, že nezná svou adresu. Přidala jsem to ke svým poznámkám o tom, že Farid opravdu něco tají. Co když spí někde venku??
A tak už jsme mlčky došli až k mému baráku. Tam jsme ještě chvíli stály, ale ani jeden jsme nevěděli co říct. A tak jsme si řekli jen ahoj. Čekala jsem třeba aspoň pusu, ale on se jen otočil a rychlím krokem odešel. Ještě chvíli jsem stála ve dveřích a dívala jsem se jak Farid odchází a mizí mi z dohledu. Ale i když byla tma a já už viděla skoro jenom Faridův stín. Něco jsem zahlédla, nejdřív jsem tomu nevěřila říkala jsem si, že už mám unavené oči, že se mi to jen zdálo, ale postupem času a promýšlení jsem začala věřit, že jsem to opravdu viděla.