Tak mě tak napadlo...

Inspekce zakázala prodej dalších tří dětských kol. Prý nemají rozšířené konce řidítek a mají nedostatečné kryty řetězů. Dětem by prý mohla sklouznout ručička nebo zamotat tkanička do řetězu, dokonce, nedej Bože, i prstík by si mohly v řetězu ucvaknout…

Vybavuji si kolo Pionýr, na kterém jsem začínal a  jistě, vzhledem k nevalné nabídce dané doby i většina mých vrstevníků, kteří se, stejně jako já, narodili v šedesátých letech minulého století.

Kolo byl samozřejmě dárek od Ježíška a bylo neskutečně krásné. Tmavě modré s nerozšířenými řidítky v bílé barvě. Řetěz pochopitelně jakékoliv krytí postrádal. Rozbil jsem si na něm tlamičku, ještě než dorostla do dnešní pořádné huby, nesčetněkrát.

Začalo to tím, že starší kamarád, který mě na něm učil jezdit, mě přidržoval a tlačil. V domnění, že za mě i řídí, jsem tomuto úkonu nevěnoval řádnou pozornost. Až po středu s lampou a vida dobíhajícího kamaráda jsem pochopil, byl jsem moudré dítě, že jsem nejméně padesát metrů jel sám, aniž bych o tom věděl. Myslím, že toho blba co mě to učil, by dneska inspekce zakázala.

Vůbec by dne asi byl optimální, kdyby se k dětským kolům dodávali í malí Robotci, kteří by na nich jezdili a hrdí malí majitele kol bys se na to dívali,  vzrušeně výskali a tleskali nad tou skvělou zábavou …

Jen aby inspekce neusoudila, že vzrušení je přílišné a škodí těm malým dětským srdíčkům…