Lampionové blues

Je to ten chlápek z ulice,

co ho radši nechceš znát.

Přísahá na slunce,

když peklo prožívá,

a lampióny svítí.

(Tohle není chyba,

v tomhle není sám,

vždyť cesty jsou široké.)

Policajti všude nosí modré uniformy

a sluneční brýle,

mluví v divných souvětích.

Občane co děláš,

ti slušní už dávno spí.

(Ty piješ na kuráž,

aby jsi přežil divnej strach,

divnej smrad.)

Neboj železo nebude studit na rukách.

Proč vlastně tohle děláš ?

(Co jseš, proč jseš,

kdy že to žiješ,

kdy že to smíš dýchat.)

Ale tenhle chlápek,

co ho ani ženský nechcou znát,

se směje,

většinou v křečích,

hlad ho svírá

z nedostatku ztrát.

už neviděl dlouhou dobu nahé tělo holky,

ani těch co stojí na rozích ulice,

při těch pár drobných,

co v kapse měl,

si vybral pivo v tom steným zaplivaným pajzlu.

Už nenadává na to že někdy byl,

spí na tom stejném stole,

kde i včera si ustlal,

---