Já

Životem jsem a buduji ho,

smutkem jsem a živím jej,

jsem dítě, které pláče v matčině náruči,

když mu je ublíženo.

Jsem ženou i mužem

a vzpomínkou mnoha lidí,

jsem láska a čas,

který plyne,

jsem vším na co pomyslím...

Jsem energie,

která jednou zhyne?

Sestrou svého bratra jsem

a tanečnicí životem,

jsem cudná i odvážná,

slepá i vnímavá.

Spratkem tohoto života jsem;

co neví do čeho by kous.

Je lepší o tom nepřemýšlet,

a tak volám:

" Stačilo - jdu přes ten most!"