Ticho a prach

Testament slyšte, vizte nebo co chcete. Kdo vnímá tohle stále žije, ale jak? ... Velmi bídně. Těch několik dní posledních, radši bych neviděl a neprožil. Lidstvo... bylo, je a už nebude, proroctví se naplnilo, jezdci dní posledních se vyjevili v celé své nezměrné moci, ikdyž tiše a bez setmění. První z nich, ač bez brnění, lidská Pýcha. Pak také Neomalenost a Sebestřednost ty jí přisluhují a Agrese ta jejich dílo dokonává. Radioaktivní prach už pomalu opadává. Tiše tu sedím a pozoruji dílo zkázy nezměrné. Lidé co přežili kolem mě pomalu umírají... A trpí, ach, jak ti trpí. Čekali zhoubu z Nebes a sami si jí způsobili. Pomoci už není. Nikdy více. Vidět a zemřít. Údy spálené. Samotné nebe jakoby se vzňalo. Bodovy jako listí odváté. Kdo vystřelil první, to už nikdo nezjistí, avšak co je jisté, už nezbyl nikdo kdo by vystřelil jako poslední. Ze Země je pustina. Prach už dopadá, smrtící zevnitř, ač se to tak nezdá. Vše už jen doutná a smrt přináší. Tichý to památník pro lidi zdejší. Slyším kroky. Musím jít. Pro ty kdo cití, jmenuji se GABRIEL.