Palouk

Když Sebastien šel do lesa na své magické místo, které by ale našel i úplný pitomec, vzal si sebou i svého hada Romiho. Byl to nádherný hroznýš a také jeho nejlepší přítel. Vydal se s ním na jejich každodenní cestu do blízkého lesa. Stačilo přejít ulici, cestu a jít kousek po louce. Protože už byla tma a nic neviděl, v jednu chvíli ticho v lese přerušilo hlasité:
"Au!"
Byla jeho chyba, že si nevzal baterku, spoléhal na světlo měsíce, který zrovna zašel za mrak. Kvůli toho si roztrhl svoje nové tričko, vylekal Romiho a ještě mu tekla krev. Zlostně zaklel a vydal se dál po cestičce. Uvědomoval si, že tohle místo má jako drogu. Musel na palouk chodit každý den, jinak by neusnul. Zkoušel několikrát se toho zbavit a nevydat se na cestu, ale pokaždé to dopadlo akorát rozkousanými tužkami a kruhy pod o čima.
Tentokrát to byla ta nejzáhadnější noc, co zažil. Když konečně došel na svůj palouk a měsíc vyšel zpoza mraků, za zády Sebastiena se ozval tichý, ženský hlas.
"Co tady děláš cizinče?"
Jako reakci, někam směrem za Sebastiena, výstražně zasyčel Romi, sklouzl mu z ramene a zůstal v napjaté poloze, jako jeho ochránce. Když se Sebastien otočil, nikdo na palouku nestál. A kvůli tmě a vysokým borovicím, které ohraničovaly palouk, nikam dál neviděl. V tu chvíli ho opustila všechna odvaha vydávat se večer na svůj palouk, otočil se a utekl pryč. V tom shonu tam nechal i Romiho. A od té doby na palouk nikdy nevešel a nikdy už se pořádně nevyspal...