Láska mezi slečnami

Již po tisícé

procházím městem,
je podzim sychravý,
listí padá ze stromů
a mě ani nenapadne,
že ten osud vrtkavý
přivane i něco
mimo pohromu.

Zamrkám očima,
slečna jak anděl,
jak si teď počínat?

Snažím se zpomalit zrychlený dech,
jen hezky pomalu a žádný spěch,
ale slečna chce rozkoš snad víc než já,
tak rychle ke mně, ať už je má.

Na postel ulehá s úsměvem lechtivým,
prstem mě pobízí, vzplanula touhou,
prožívám zázraky soulože,
jaké jen slečny