Přicházejí

Přicházejí

Do nesčetných ozdobných hávů oděný Imperátor pomalu kráčel po zářivé jedovatě zelené podlaze svého paláce. Mířil ke skupince Vasariiů ze své vlády.

„Nic to není, takové věci se prostě stávají,“ pravil ministr pro kolonie.

„Ale tohle je už přes týden co s nimi nemáme kontakt,“ hádá se místodržící Moirského sektoru „Megrede je nejzazší výspa Říše v mém sektoru.“

„Ano, rozumím. Vy po mě chcete bitevníky, že? Bohužel musím vaši žádost odmítnout. Na Rynně jsme právě potlačili povstání. Temná flotila je zapotřebí tam, k udržení pořádku.“

Zuřící místodržící se okamžitě zklidnil, jak spatřil blížící ho se monarchu.

„Imperátore!“ klaní se oba Vasarii.¨

„Děje se něco mimořádného?“ a elegantním pohybem ruky jim dovolí se opět narovnat.

„Ne, Imperátore. Pouze každodenní problémy kolonií,“ uklidňuje vládce ministr.

„Ach, tak. Dobře,“ majestátně odchází dál, do hloubi paláce.

„Běžné každodenní problémy?“ sykne místodržící.

„Já vám povídám, že se moje lodě…“

„Vše je majetkem Imperátora,“ poučuje vzteklého obchodníka úředník.

„Ano, samozřejmě,“ odvětil kysele obchodník „Žádná z mých zapůjčených lodí se nevrátila! Ze sektoru Moira se nevrátila žádná má loď!“

„Soucítím s vámi.“

„Nestojím o váš soucit. Já chci vědět, co se tam děje!“

„Bohužel, o této oblasti už několik týdnů nemáme žádné zprávy.“

„Cože?“

Před razantně kráčícím Vasariiem se sami rozrazí zelené dveře a ministr pro kolonie vpadne do kanceláře. „S dalšími třemi planetami jsme ztratili kontakt!“

„Ano, je to nemilé. Nejspíše zase nějaké další povstání,“ praví ministr války.

„A proto potřebuji více bitevníků. Alespoň tři perutě.“

„Dobře, dočasně pod vaše velení umístím dvě perutě.“

„Co se stalo?!,“ hřmí vládce Vasariijské Říše.

„Imperátore,“ poníženě poklekávají ministři jeho vlády.

„Co se stalo s mými loďmi?!“ opakuje Imperátor.

„My… my neví…“ koktá ministr pro kolonie.

„Před týdnem jsme s nimi ztratili veškerý kontakt,“ rychle zasahuje ministr války a zlostně se dívá po ministrovi kolonií.

„A já se to dozvídám až teď?“ rozzuřuje se Imperátor.

„Myslím, že ministerstvo pro kolonie tuto rebelii moc nezvládlo, Imperátore.“

„Rebelii? Už měsíce nemáme zprávy o desítkách planet ve třech sektorech!“ brání se ministr.

„Nesnažte se zastřít vaši neschopnost!“

„Ticho!“ Ukončuje jejich hádku Imperátor „Musíte jednat! Mobilizujte armádu. Na každou vzbouřenou planetu vypravte perutě Temné flotily. Musíte ty povstalce rozdrtit! Jako vždy předtím.“

„Už je to týden. Imperátor očekává. Zprávu o vítězství. A pořád ještě o našich bitevnících nic nevíme,“ řeční zasmušilý ministr války.

„Ano. Kdo si to vezme na starost?“

„Já půjdu,“ ozývá se po chvíli admirál Temné flotily.

„Jak to, že nemáte žádné zprávy?“ hřmí Imperátor.

„Všechny lodě… jakoby se ztratily.“

„To nemůže být možné!“

„Imperátore, já…“

„Běžte pryč!“

Imperátor se zvedl ze svého majestátního zelenkavého trůnu. Tak tohle je vážné. Tak velká vzpoura se ještě nikdy nestala.

Pomalu kráčí k obrovským nazelenalým oknům. Ijiistra., hlavní město, září jako smaragd.

Protože tohle není rebelie. Ne.

Otáčí zrak vzhůru k tisícům zelených hvězd na obloze. Mocné bitevníky temné flotily.

Za celé miliony let, co Říše trvá, se Vasariijové nesetkali s rasou pokročilejší než oni sami. Pouhé ubohé primitivní společnosti, jež byly rychle zotročeny nebo asimilovány. Žádný skutečný protivník pro Temnou flotilu.

Ne tak teď.

Bitevníky mizí beze stop.

Říše čelí hrozbě.

Neznámé hrozbě.

Imperátor a nejvyšší představitelé Temné flotily nervózně přecházejí v obrovském sálu. Mlhavě zelený hologram mapy celé Říše se vznáší, otáčí a přibližuje kolem elity Říše.

„Padla již celá třetina planet! A stále nevíme proti čemu stojíme. Žádná loď se nikdy z těch planet nevrátila,“ představuje neutěšenou situaci Imperátor.

„Ztratili jsem skoro dvacet procent našich bitevníků,“ informuje všechny admirál. „A ničeho jsme nedosáhli. Ani nevíme, kdo je vlastně náš nepřítel.“

Místnost se znovu ponořila do zadumaného ticha. Část hvězdné mapy zničehonic nahradil podlouhlý obličej Vasariie „Nesu špatnou zprávu Imperátore. Eira padla.“

Imperátor ve zlosti přenos ukončil a rychle přešel přes několik planetárních systémů až se hologram rozostřil a zapraskal.

„Tohle musí skončit! Teď!“ křičí Imperátor „Eira! Vždyť je to centrální svět! Jedna z našich prvních kolonií. Klenotnice Říše!“ pokračoval a temně dodává „Jak dlouho vám potrvá než shromáždíte stovku perutí?“

„Sto tisíc lodí? Týdny, při nejlepším,“ odpověděl překvapený admirál.

„Nejvyšší čas, aby jste začal.“

Dříve temné nebe nad Ijistrou nyní svítí zářivou zelení. Většina Temné flotily se vznáší na přeplněné orbitě ústřední planety Říše.

Jedno sto tisíc těžkých Vasariijských bitevníků.

A všechny připraveny pomstít se na neznámém nepříteli.

Na pokyn Imperátora se majestátní flotila rozletěla dál od gravitačního pole planety a skočila na Eiru.

Neskutečně zoufalý Imperátor nervózně kráčí Říšským palácem. Tři dny. Už by měli být dávno zpátky a hlásit vítězství. Přece… přece sto tisíc bitevníků nemohlo být jen tak zničeno!

Za celé miliony let Říše nemusela čelit ničemu ani tak vážnému.

„Imperátore. Na orbitu právě skočil bitevník,“ najednou se zjevil hologram zadrhujícího se dispečera.

Jeden bitevník? Letělo tam sto tisíc lodí! Proč jeden bitevník?

Imperátor přepnul na jednu z orbitálních kamer. Zděšením málem vykřikl!

Jindy hrůzu budící několika set kilometrová hladká oválná loď se doslova rozpadala! Kilometry dlouhé průrvy v trupu odkrývaly nesčetné paluby i samotnou kostru lodě. Při skoku od ní odpadávali kusy ultrapevných slitin. Nyní pomačkaná a potrhaná loď jen bezvládně plula prostorem.

Imperátor přepnul na kameru v přilbě jednoho z Vasariijů, který se svými druhy připravuje na vylodění. Malý člun se připojil k trupu obří lodě. Technici se přeřezávají skrz silné pancéřování. Jiskry odlétají na všechny strany.

Za několik minut těžké práce se vojáci konečně dostali na palubu lodi. Obezřetně prohledávají potemnělé chodby, prolézají kolem nefunkčních výtahů a znepokojeně míjejí krvavé skvrny na zdech.

Zničehonic zpoza rohu vyběhne jako zvíře šílený Vasarii. Všechny světlomety se na něj otočily. Jeden z vojáků nevydržel, stiskl spoušť a běžící Vasarii se v gejzíru tmavě zelené krve zhroutil na podlahu.

Jak se to jen mohlo stát? Co to museli vidět a zažít, aby takto zešíleli? Jaká síla to postupuje Říší? A hlavně, statisíc bitevníků zničených. Jaká moc ve vesmíru to může dokázat? Imperátor se roztřásl strachy.

„Imperátore! Bitevník se připravuje ke skoku,“ nahlásil vyděšený operační důstojník.

Opravdu. Mohutná loď se začala pohybovat. Postupně akcelerovala a chystala se skočit ze soustavy. Jak naběhly skokové motory, modře se zablesklo a loď zmizela.

Za setinu okamžiku se ale znovu vyloupla do reálného prostoru, s odpadávajícími kilometry plátování a rozpadající se na části. V kosmickém tichu se obří bitevník zhroutil jako domeček z karet.

To nemůže být možné! Většina Temné flotily je zničená. Říše je bezbranná. Ne, že by tedy bitevníky nějak pomohly ve válce proti neznámému nepříteli. Miliony let dlouhá historie naší Říše teď skončí. Pokud něco neudělám.

Nejtěžší rozhodnutí v dějinách Vasariijské Říše.

Je to již deset tisíciletí co tehdejší Imperátor vydal rozhodnutí a zachránil tak celou naši rasu. Opustil domovskou soustavu a zbytky Říše. Jen díky tomu přetrvala naše slavná civilizace. Za ta uplynulá tisíciletí naše flotila, konvoj všech vesmírných lodí, které Imperátor shromáždil, chráněná zbytky Temné flotily, putuje od soustavy k soustavě. Zastavujeme jen na těžbu surovin a vypuštění výstražných bójí.

Vždy ztichnou. Po nějaké době prostě přestanou vysílat. Náš nepřítel nás pronásleduje i po takové dlouhé době.

Před patnácti lety jsme dorazili do systému s bohatými přírodními zdroji. Zpočátku vše probíhalo jako vždy, místní druh jsme téměř vyhladili. Potom se ale něco změnilo. Ti tvorové se adaptovali. A začali klást organizovaný odpor. Pět let zpátky nás poprvé porazili. Od té doby sklízíme střídavé úspěchy, ale především jsme se ocitli v patové situaci. Všechny naše vojenské lodě jsou vázány v boji a také jsme už jednoduše ztratili příliš mnoho, než abychom mohli odejít.

Nemůžeme dosáhnout rychlého vítězství.

Více a více bójí utichá.

Ocitli jsme se na mrtvém bodě.