Prokletí

Modlitby prosby jsi říkala,

svými ústy zkrvavenými.

Prosila si Boha …proč , proč.

Bolest hlavy mátla mysl tvou,

jasnost zraku tvého slábla.

Svět má své perly i propasti,

ty jsi se propadala v hněv.

Ó, ty duše ztracená …bloudíš.

Opouštěla si  dítky své nerada,

milost, tu ústa neznala.

Modlitby vystřídalo prokletí,

prokletí tvé krve …proč, proč.

Co spasí duši Tvou, „ty“ zbloudilá.

Krve proužek na tvém čele zaschl,

mráz dítek se zmocnil.

Pláč světa, prosba dcer, krutost muže,

to jsi už nevnímala …

Prach už tělo tvé je, kořeny vysály tě.

Světlo věčné nechť ti plane věkem …

věkem ať zní pošetilost lásky.