PARALELNÍ SVĚT-68

Nákladní vůz jel velkou rychlostí po nerovném povrchu pole a k němu se rychle přibližovalo vozidlo se čtyřmi německými vojáky.

„Voni nás doženou!“ křičel vleže na korbě náklaďáku nadporučík Mirek Vincent.

„Zkuste se trefit do předního kola!“ vykřikl major Karel Pokorný, který seděl za volantem. Ten střídavě hleděl do zpětného zrcátka a na vzdálenou skálu, která svým tvarem připomínala bránu. Právě v ní byl průchod do paralelního světa. Vincent se snažil pušku zalícit na jedno z předních kol přibližujícího se automobilu a záhy stiskl spoušť. Kolo se mu však nepodařilo zasáhnout.

„Musíme jít do maximálního rizika! Stočím náklaďák do strany, zastavím ho a pak začneme na ty Němce pálit!“ vyhrkl Pokorný a vzápětí prudce s nákladním vozem zahnul do strany. Poté jej zastavil a rychle vyskočil z kabiny s puškou v ruce. Za okamžik stál přikrčený za kapotou a lícil pušku na přibližující se vůz. Ve stejný okamžik z korby seskočil i nadporučík, zalehl a i on namířil pušku na jedoucí automobil. Německý voják sedící za volantem sešlápl rychle pedál od brzd, přičemž třeskl výstřel. Sklem prolétla kulka, která řidiče zasáhla do hlavy, a on sebou na sedadle cuknul. Poté se bezvládně vsedě sesul ke dveřím, zatímco automobil nevelkou rychlostí pokračoval v jízdě k náklaďáku. Voják sedící vedle mrtvého řidiče se přikrčil a začal točit volantem do strany. Mezitím Němci sedící na zadním sedadle začali střílet z pušek. Jeden z nich byl už zraněný a právě toho dostal na mušku Vincent. Po stisknutí spouště přes horní část pušky postřehl, jak se postava v uniformě zhroutila na zadní část vozidla, kde zůstala ležet. Vozidlo zůstalo stát bokem a oba vojáci rychle vylezli a zpoza něho pokračovali ve střelbě.

„Parchanti!“ vyhrkl nadporučík a doplazil se pod nákladní vůz. Vzápětí dvakrát vystřelil, ale žádného Němce nezasáhnul. Major stál pořád přikrčen za kapotou a upřeně přes pušku hleděl na vozidlo. Když od něho třeskl výstřel a kulka prolétla kolem kapoty, tak pohnul trochu puškou a stiskl spoušť. A za okamžik se zhroutil u zadní části automobilu bezvládně voják.

„Už zbývá jen jeden!“ řekl.

„Dobrá trefa! Ten druhej je úplně zalezlej,“ pronesl Vincent.

„Nesmíme s ním ztrácet čas!“

„Já ho vidím! Vlez mezi přední kola!“ vyhrkl nadporučík, přičemž se snažil na ležícího vojáka zalícit pušku. A po chvíli dvakrát po sobě stiskl spoušť.

„Dostal jsem ho!“ řekl poté.

„Ujistím se, že jsou všichni mrtvý,“ ozval se Pokorný a rychlými přískoky se rozeběhl k vozidlu. Za okamžik byl u něho a uviděl jednoho vojáka s prostřelenou hlavu zhrouceného na sedadle za volantem, druhý zase ležel částečně na sedadle a na kapotě na zadní části automobilu. A když se zadíval na zbývající dva Němce, tak ten, co ležel těsně za autem, náhle pozvedl pušku a vystřelil. Pokorný pocítil prudkou bolest ve stehnu, vykřikl a zhroutil se na zem.

KONEC ŠEDESÁTÉ OSMÉ ČÁSTI