KDYŽ SE DORUČUJÍ ZÁSILKY II-2

Mirek vytřeštil oči a sledoval, jak od dvou oken letí klíče. Chvíli s roztaženýma rukama poskakoval ze strany na stranu, načež udělal dva kroky dozadu. Přitom však narazil na lavičku bez opěradla a přes ni pozadu přepadl na chodník. Současně kousek od něho spadl jeden klíč a to přímo na mřížku kanálu, kterou propadl. Druhý klíč dopadl na okraj střechy dodávky, po níž začal sjíždět a za sebou začal zanechávat rýhu. Přitom se také rozezvučel pronikavě alarm vozidla a jeden z těch mužů, co hodil klíče, se rozkřikl na toho druhého, jenž také hodil klíč.

„To se vám teda něco povedlo! Jestli tam budu mít škrábanec, tak mi to zaplatíte!“

„Já ten klíč na tu vaší dodávku nehodil schválně!“ vyhrkl muž o dvě patra výše. Oba muži okamžitě zmizeli v oknech a za chvíli z domu vyběhl naštvaný majitel dodávkového vozu.

„Já to věděl! Mám tady škrábanec!“ vykřikl, když druhý muž vyšel z domu.

„Snad se tolik nestalo,“ řekl on.

„Ale stalo se!“ vyjekl majitel vozidla.

 Mirek na oba muže užasle hleděl a zároveň zjistil, že z lavičky spadla papírová cedulka s nápisem POZOR! ČERSTVĚ NATŘENO!

„Do hajz…!“ procedil mezi zuby a sundal si poštovní bundu, která byla ze zadu hnědě zamazaná, tak jako kalhoty.

„Kdybyste ten klíč chytil, tak se to nestalo!“ vyhrkl na něho ostře majitel dodávky.

„A můj klíč by nespadnul do kanálu!“ ozval se druhý muž.

„Já nejsem žádnej chytač klíčů! Kdo z vás by dokázal chytit dva klíče, když každej letí jiným směrem! Tady se mi prosím vás podepište. Ty balíky máte zadarmo!“ řekl rozčíleně Mirek s listem sjetiny v ruce.

„Ale já nevím, co v tom balíku je! Já se chci nejdřív do něho podívat. Pak se vám podepíšu!“ pronesl jeden z mužů.

„A já taky!“ vyhrkl druhý muž.

„Tak to bohužel nejde! Do nich se můžete podívat jenom na poště za přítomnosti vedoucího,“ řekl jim Mirek.

„No já na poštu nepůjdu!“

„Já taky ne!“

„To si myslíte, že všem adresátům nejdřív rozbaluju zásilky? Podívejte se na jména těch, co vám je posílaj. To jsou nějací lidé a ne žádná firma. Snad si dokážete vzpomenout, co by vám mohli posílat.“
Oba si poté přečetli jména odesílatelů a bylo jim hned jasné, co balíky obsahují. Oba se záhy podepsali a Mirek si oddechl, ale předčasně.

„Co když je ale ta věc v tom balíku poškozená?“ zeptal se jeden z mužů.

„No, co když je třeba naprasklá?“ vyhrkl tázavě druhý adresát.

„Nic v těch balíkách nechrastí, ani z nich nic neteče!“ pronesl Mirek, kterému už začaly téct nervy. Zároveň ke svému zděšení postřehl, že se poštovní vůz dává do pohybu, což znamenalo, že jej špatně zabrzdil.

„Já musím zastavit dodávku!“ vykřikl a sprintem se rozeběhl ulicí za rozjetým poštovním vozem. Přitom slyšel, jak na něho muži něco křičí, ale on se soustředil na jedoucí dodávku, do které se mu ho záhy podařilo nasednout. A poté naštvaný a zpocený pohlédl do zpětného zrcátka, ve kterém spatřil oba muže, jak zuřivě rozbalují zásilky.

KONEC