potok

Seděl na židli a sledoval potok dva metry před sebou. Stříhala mu vlasy. Brala je mezi prsty a tupýma nůžkama zkracovala. Šmik. Šmik. Potok se v těch místech kroutil a hlasitě zurčel. Posouvala se kolem židle napravo. Pak zase nalevo. Chvílemi sklonila hlavu před jeho obličej, aby zjistila, co vytvořila. "Takovej pěknej kluk," smála se. "No jo," řekl. "Ty, Jindro, kolik lidí si stříhala?" "Čtyři." "Čtyři? Ale víckrát, ne?" "Jo," přikývla. Smrákalo se. Byla mu zima na nohy. Na holé tělo padaly kousky vlasů. Opodál sedělo kolem stolu několik lidí. Sem tam se někdo zvedl a šel zkontrolovat, jak stříhání postupuje. "Seber mu to víc! Udělej mu to trochu divoký!" radili. Koukal do potoka a poslouchal, jak zurčí. Viděl kameny. Pak zapomněl. Na chvíli. A ona dál stříhala. Minulost. Na kousky. Šmik. Šmik. "Hotovo," řekla nakonec. Projel si prsty hlavu. Poděkoval a šel do sprchy. Teple oblečený se vrátil mezi ně. Seděla vedle Jirky. Držela ho za ruku. Vytáhl z krabičky cigaretu a zapálil si. Na chvíli zavřel oči. Znovu se zaposlouchal. Nic se nezměnilo.

---