Sto let

Když slunce na nebe šplhá , jen ono ví kde je duha .

Když ráno otevřu oči , cítím jak vše se se mnou točí.

Když podívám se na sebe v zrcadle, je jedna věc která mě napadne.

Život je příliš krátký, já nechci se ohlížet zpátky .

Konečně snad začnu žít , své sny ve skutečnost chci proměnit .

Nechci prožívat smutek a pláč, chci být života hráč.

Hráč který v životě vyhrává a nikdy se ho nevzdává.

Jen chytím štěstí do dlaní a smutek zmizí v pozadí.

Já šťastná jako malé dítě budu . nezažiju už snad nikdy nudu .

Až budu mít sto let budu mít o čem vyprávět .

Že život jsem snad šťasně žila a jen tak jsem ho nepřežila .