Purpuroví draci

...Purpuroví draci... A tak bloumám, a tak dýchám, s vědomím, že mě někdo praští v tmavé uličce se lépe žije. A tak toužím, po domě, ve kterém by byl stín, po květině co neuvadá, po nekončících oslavách bláznivého mladí. Po horoucích polibcích a jejich následcích. Zoufale! Dát mi nikdo nemůže to, oč žádám za smutných nocí, nemůže vyplnit žádostivě pulzující žíly mého těla. A tak stále žebrám o ten vánek z hor, o prací prášek na zašpiněnou duši a pár dřevěných kolíčků. Jen jeden pocit viny za to, že jsem zapomněla napsat přání k narozeninám. A tak do roztrhání těla vysílám signály k nebi, po kterém se vznáší purpuroví draci na provázku.

---