Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZ kronik paměti
11. 07. 2009
0
2
1239
Autor
tlampacek
Sklipkan byla uzká mezera mezi pískovci. Pár posteli.
Ohnistě které šlo pouzÍt jen když nepršelo a nefoukal žadný vítr.
Moc vzduchu na vic tam nebývalo.
Naše parta tvrdých tramperů tam dorazila(vsěm táhlo sotva na 18) pozdě večer.
Rychlá večeře na liháči a spát.
Noc proběhla v pohodě.
Ráno jedna z našich dívek patrně popletená ještě ze svého snu.
Vstala a odhrnula težký záves z buhví jakého zviřete.
Se slovy že moc nevoníme.
Tu vstal Věverčák. (na svůj věk už bodrý to muž )
Razantně zavěs zahrnul.
A prohlásil .
NA SMRAD JEŠTĚ NIKDO NENASTYDNUL
2 názory
ne úplně správně myslím vybraná povídková forma - páč ta povídkové čítače spíš odradí plus těch několik chybek v tak krátkém textu.
samotnej dějík... ty první věty se mi nějak spatně vnímaly, úak druhá půlka plus pointa dobrá.
Jo a taky ne moc výstižnej ani lákavej název - na čtenoti je to zjevně znát