Navždycky

Co po všech slovech nevyřčených je stejně víc to nezapřeme pravdu si říkáme či lžeme víc sami sobě kdo to ví paměť je mrcha svádí ducha od klidu co si ho tak střeží uchrání? stěží jednoduchá jsou v mysli myslím pletiva slov jež nás mají k rozpletení v nás vůle ani důvod není co s tím? jít spát a do peřiny vyplakat domnělé své viny nebo snad lásko změnit v činy své myšlenky ať svět je jiný? chybí-li tvář je stejně jasné že kouzlo její nepohasne vetkané v toho kdo se díval tón písně cos ji jednou zpíval navždycky chlopně rozechvěje při pouhém letmém zasténátí konečků prstů když se brání na cizí kůži hlazení ne jeden druhým zrazeni dál v jednom druhý nadosmrti andělé vědí nejsou krutí jen kde vzít v sobě smíření...

---