Milosrdenství či výsměch Boha???

Umírajíc pláči

Horké slzy bezmezné beznaděje

propalují ledový sníh,

jenž je zbrocen Tvou krví

Ach, miláčku, proč jen . . .proč???

Modlíc jsem prosila za odpuštění Všemohoucího

Slova tryskala z hlubin mé milující duše,

překřikujíce pokrytectví jeptišek,

jež ve své panenství ukrývají hříchy své duše

Samy odmítají svou zhýralost myslíce si,

že slovy Bible vykoupí své spasení

Vysmál se mi Bůh či to bylo milosrdenství??

Dal nám převzácný okamžik,

kdy jsme své duše navěky před nebesy spojily

Však vzápětí vzal mi nejvzácnější poklad, Tebe

Bože, proč jsi se od nás odvrátil,

vrhajíc mě teď do hlubin spalujícího utrpení

Toužil po další mučednicí,

jež by prolévala krvavé slzy u Tvých oltářů??

Tady ji máš, ale řekni proč jen...proč???

Ještě teplá je tvář Tvá

Hledím do očí, co mě milovaly

Teď mrtvé nevnímají mě

Naposledy líbajíc Tvé rty doufám v zázrak

Snad jako by mé vřelé polibky život vrátit Ti měly

Otírám krev z ran, jež nikdy se nezhojí

Vím, odcházíš a má duše s Tebou

Navždy, lásko, spojeni

Víru Bůh vzal mi, když dech Tvůj utichl

V té chvíli šíp, co zahubil Tě, probodl mé srdce navěky

Zůstala tu bytost bez víry

Chodící mrtvola bez duše

Bůh zabil duši a zanechal tu jen soužící se tělo

očekávající vysvobození smrti