Poslední výkřik

Hrozny hasím svoji žízeň
jen prodlužuji svoji trýzeň.
Jsem jak vyschlá studna bez vody,
plná prachu a zapomnění.

Čekám,že se něco změní?
Že příjde pohádkový dědeček
na zádech ideálů raneček
a rozhodí je mezi lidi?

Jak by tady bylo krásně.
Už nemusela bych psát básně,
plné prázdných slov a vzteku.
Ale dědeček nepřijde, čekám marně.

Ten si sedí v klidu v kavárně
a čte si svoji beletrii.
Na lidi už se vykašlal,
dostal rozum chudák, stárne!

Místo dědečka přijde krutá rána osudu.
Ale to já už tady nebudu.
Přišla ke mě moje matka
a dala mi ránu z milosti.

Tu dostaneme jednou všichni,
ale od dobráka teroristy,
který chtěl vlastně jenom lepší svět
a za ten taky bojoval.

A lidi sedí a nic netuší,
ústa plná prázdných frází,
kterými po sobě hází
a je jim dobře.

Tak je nechme tlachat!